Skrze druhého kokota znamenávají se světí apoštolé i jiní světí mučedlníci i ti všickni, jenž pro pravdu smrt vzeli. Skrze třetího kokota, jenž řekl: „Slyš, viz a mlč“, znamenávají se kazatelové, jenž bojíc se netoliko života ztratiti, ale zboží a přízně velikých lidí, nesmějí pravdy mluviti, a radějše chtí s nimi světský pokoj mieti. Protož snažme se všichni, abychom pravdu netoliko mluvili, ale skutkem vedli, chcme li Krista svrchovaného, pravdy i věčnosti dojíti.
O jednom tesaři a o jeho věrné ženě
Havel když kralováše múdrý a velmi mocný, umyslil sobě, aby sien krásnú udělal. Toho času v jeho království bíše některaký tesař, jménem Tyrius, velmě misterný. Zvěděv to ten jistý král, kázal jeho před se zavolati, aby jej sjednal na to dílo jisté. V tu chvíli bíše některaký rytíř v tom království. Spatřiv múdrost i šlechetnost toho jistého tesaře, smluvil se pro jeho múdrost a šlechetnost, dal jemu svú dceru za ženu a valnú svatbu učinil. Potom, když se ta svatba skonala, žena toho jistého rytíře, zavolavši zetě svého, toho jistého tesaře, k sobě, vece k němu: „Poněvadž s’ mú dceru sobě za ženu pojal, aj, teďť dávám tuto košili dosti dobrú, kterážto má takúto moc: Budeš li jí až do smrti požívati, nikdy jí netřeba práti, aniť se kdy zdéře ani zetlé, dokudž věrně spolu v svém stavu manželském s obú stranú budete přebývati. Pakli by kto z vás – jehož Buoh ostřez – své lože přestúpil, ihned se ta košile zšpiní a bude potřebovati prání jakožto i jiné rúcho.“ Uslyšev to ten jistý tesař, vděčně tu košili přijal a velmě snažně poděkoval a řka: „Děkujiť velmě, milá matko, že s’ mi tu košili dala, napomínajíci nás, abychom věrně v svém manželství až do smrti stáli. Nebo ižádný z nás pro tu košili nebude smieti svého stavu přestúpiti, by druhý nezvěděl.“
Po malých dnech ten jistý tesař zavolán byl před krále, aby jemu tu jistú sien udělal. A on vzev tu jistú košili s sebú, nechav ženy doma, bral se na dielo. A když tam děláše věrně a vždy v té košili, nikdy se nezašpinila, ač i častokrát velmi dělaje se potíše. Mnozí to vidúce, velmi se tomu divíchu. A mezi tím přišel k němu některaký rytíř a otázal jeho řka: „Milý mistře, prosím
