kokot druhý svým zpívaním mínil. Odpověděla dievka: „Druhý kokot praví: Tovařiš mój pro pravdu jest zahuben a já hotov sem podlé něho umřéti.“ Vece paní: „Jdi ihned a zabí i toho kokota!“ A tak se stalo. Potom opět třetí vskóře jal se zpievati. Uslyševše opět ta paní, otázala i dievky, co by třetí kokot mínil svým zpívaním. Vece: „Třetí kokot svým piním mínil: Slyž, viz a mlč, ač chceš pokoj mieti a dlúho živ býti.“
Z té řeči rozum duchovní jest tento:
Najmilejší! Tento císař jest Otec nebeský. Ale rytíř jest Kristus. Žena toho rytíře jest každá duše, jenž na svatém křtu jemu oddána. Ale milík, jenž ji svodí s dobré cesty, ono pýchú, ono lakomstvím, ono rozkoší těla, jest ďábel. Protož kolikrátžkoli smrtedlně hřeší, tolikrát s ďáblem cizoloží. Ale dívka té jisté paní jest svědomí, jenž proti každému hříchu repce a tesknost člověku činí a bode jej k dobrému. Ale prvý kokot jest Kristus, jenž najprvé lidi tresktal z hříchu. Uslyševše to Židé, zahubili jej, aby pravdy nepravil. Takéž i my zahubujem pravdu v sobě, jenž jest Kristus, kolikrátkoli a tak dlúho v hřiechu stojíme. Skrze druhého kokota znamenávají se světí apoštolé i jiní světí mučedlníci i ti všickni, jenž pro pravdu smrt vzeli. Skrze třetího kokota, jenž řekl: „Slyš, viz a mlč“, znamenávají se kazatelové, jenž bojíc se netoliko života ztratiti, ale zboží a přízně velikých lidí, nesmějí pravdy mluviti, a radějše chtí s nimi světský pokoj mieti. Protož snažme se všichni, abychom pravdu netoliko mluvili, ale skutkem vedli, chcme li Krista svrchovaného, pravdy i věčnosti dojíti.
O jednom tesaři a o jeho věrné ženě
Havel když kralováše múdrý a velmi mocný, umyslil sobě, aby sien krásnú udělal. Toho času v jeho království bíše některaký tesař, jménem Tyrius, velmě misterný. Zvěděv to ten jistý král, kázal jeho před se zavolati, aby jej sjednal na to dílo jisté. V tu chvíli bíše některaký rytíř v tom království. Spatřiv múdrost i šlechetnost toho jistého tesaře, smluvil se pro jeho múdrost a šlechetnost, dal jemu svú dceru za ženu a valnú svatbu učinil. Potom, když se ta svatba skonala, žena toho jistého rytíře, zavolavši
