jakož jest, kdežto uzří vokem v oko Boha, majíce radost nevýmluvnú na věky. Jižto radosti etc.cizojazyčný text
O zchovancích
Lucius když kraloval, za zákon ustavil byl, aby ktožkoli čížkoli dítě k odchování vzel a v jeho poručství sešlo to dítě a neb úraz ohavný vzalo, aby podlé něho svój život ztratil. Přihodilo se, že císařová urodila krásného syna. Uslyšev to některaký rytíř, velmě pilně prosil té císařovny, aby jemu svého syna k odchování dala. Vece jemu císařová: „Syna svého tobě k odchování dám, ale varuj se, bude lit syn mój, jsa u tebe, uražen, ztratíš proto svój život.“ I vece ten jistý rytíř: „Ó milá paní, mně se to dobře líbí.“ A řekl to, vzel toho jistého syna a jej s sebú vedl a své ženě k odchování dal. Ona vzevši to jisté dítě, dosti dobře i snažně je chovala a dítě bíše všem mílo.
Mezi tím přihodilo se jednoho času o jarmarce, ten jistý rytíř jel s svú paní na jarmark a dítěte s čeledí doma v kolébce nechali. Ale když pán i paní z domu vyšli, také všecka čeled vyšla na ves k tanci a dítěte samého doma nechali, otevřevše dveře. V tu chvíli bíše některaký vlk podlé té vsi, jenž mnoho zlého bíše učinil na vše strany. Všed do té jisté vsi, uzřev, ano dveře u rytířova domu otevřeny, vskočiv tam, dítě z kolébky vytáhl, a k lesu s ním, uchutnav je, pravým závodem běžel. V tu chvíli některaký pastýř tudéž na poli pasíše. Když uzřel vlka, an z dítětem běžíše, vstúpil na vysoké dřevo, jal se v svú trúbu trúbiti. Uslyševše to lidé, jedni jízdnie, druzí pěš po vlku běžíchu. Ale vlk, uslyšev dusání a křik po sobě a psí skolení, upustil dítě. Ale ti jistí lidé, když to dítě živé nalezli, velmě se zradovali, a zvláště ten jistý rytíř. A však na čele ránu mějíše, z nížto krev tečíše. Tu ránu snaživše se uléčili pod časem velmě dobře, kromě že velmě malý šrámek byl ostal, a však neohyzdný.
Potom císař poslal po toho jistého rytíře, aby k němu i s synem přijel. Tedy on všeho nechav, k císařovi jel, ale s velikú bázní. A když césař na svého syna vzhlédl, uzřev šrámek na čele, vece k tomu rytířovi: „Milý, pověz mi, co je to, ješto vidím na čele svého syna, a pověz mi pravdu!“ Odpověděl rytíř: „Příhodú událo mi se jeti na jarmark“, a tak všecko pravil jemu, jak se to stalo, s počátka až do konce. Vece jemu césař: „Milý, tobě li sem svého syna poručil? Protož
