království, v němžto jest hojnost bez nedostatku, radost bez smutku a světlo beze vší temnosti věky věkóv.
Střelec jeden náhodú jal slavíka. A když jej chtěl zadáviti, vece k němu slavík: „Milý, co tobě prospěje, že mne zahubíš? Však syt mnú nebudeš, ani svého břicha naplníš. Ale pustíš li mne, chciť dáti troji radu, kterúžto zachováš li pilně, veliký úžitek budeš mieti.“ Uslyšav to ptáčník, lekl se velmi a slíbil jemu, že jej chce pustiti, ač jemu chce tu troji radu dáti. Tedy slavík vece: „První rada tato jest, aby nikdy té věci nesahal, jenž nemóž rozumem člověčím vstižena býti. Druhá rada tato jest, aby nikdy té věci neželel, kterážto nikdy nemóž navrácena býti. Třetí rada, aby nikdy slovu nepodobnému, ješto nýní k víře podobno, nikdy nevěřil. Toť sú ty tři rady; zachováš li je, to věz, žeť se dobře stane.“
Ihned ten střelec, uslyšav tu radu, pustil jej, aby leťal, kam chce. A slavík, letě od něho, sladce zpíval. A dokonav tu píseň slavík, řekl tomu jistému střelci: „Běda tobě, že si tak zlú radu měl, že s’ mne pustil, nebo s’ veliký poklad ztratil.“ Vece střelec: „Milý slavíku, pověz mi, kterak to jest?“ Vece slavík: „Neb v svém břiše mám drahý kámen, větčí nežli štrosové vajce.“ Tedy on zamútiv se vece k slavíkovi: „Milý slavíku, poď ke mně a budu tě dobře chovati.“ A mezi tím hledáše, by jej mohl lapiti, maje za to, což slavík k němu mluvil. Urozuměv tomu slavík i vece k němu: „Již sem tě v bláznovství seznal, neb ztracené věci a nenavratitelné želíš. Druhé, že mne nemóž polapiti svými sítmi. Třetí, věříš i máš za to, by kámen drahý byl u mém břiše jako štrosové vajce {poněvadž já sám nejsem jako štrosové vajce}meziřádkový přípisek soudobou rukou; * přípisek druhého černého korektora. Blázen si a v bláznovství svém ostaneš.“ A řekl to i zaletě od něho.
Najmilejší! Tento střelec móž řečen býti každý křesťan, v svatém křstu zmyt, v němžto přijal lučiště a střely ostré. Lučiště jest víra, střely ostré sú jiné ctnosti, kteréžto věrný křesťan má mieti proti ďáblu, světu i tělu. Slavík jest Pán náš Ježíš Kristus milý, jenž jeho polapí každý, když se odřičí ďábla i všech hrdostí jeho. Ale hříšný člověk a bídný tolikrát míní slavíka zahubiti,
