mají dobré bydlo, a v tom ďábel je raní smrtedlným hříchem. Neb býti jest člověku, ješto by zboží lakomě nedržal a neb nedobýval. Čtvrtá cesta jest, ktož jí puojde, on i kóň, budeta oba dobře mieti, ale v hospodě musí kuoň ostaviti. Cesta tato jest svrchovaných v duchovním stavu, jenž pro jméno boží všecko opustili, i své tělesenství i tělesné žádosti, majíc pokrm tělesný a oděv, na tom dosti majíce, a v tom ještě velikú skrovnost mají podlé ctění: zde i na onom světě vzeli a věčný život měli, to jest v nebeském království. {Jakožto všickni svatí volen, jímžto Kristus zaslíbil za tento život království věčný etc.}marginální přípisek soudobou rukou; * přípisek druhého černého korektora
O jednom rytíři
Symachus když v Římě kralováše, bíše za toho času některaký rytíř jménem Lenucius, jenž mějíše ženu svú, kterážto k zemi císařově přísedieše, jížto císař velmi žádáše. Mnoho mysle, kterak by jí došel, zavolav předce toho jistého rytíře, řekl jemu: „Jeď a dobuď mi koně černého, psa čarného a sokola čarného a trúby čarné, tak abych to všecko do toho dne měl. A nedobudeš li toho všeho v osmi dnech, bez své ženy budeš.“ Uslyšev to rytíř, zamútil se velmě, neb ovšem nerozuměl tomu, kde by těch věcí a takových mohl tak v náhle dobyti. Přišed k své ženě, kterážto matce boží snažně slúžíše, i jal se toho žalostivě praviti. Uslyševši ona, vece jemu: „Jdi najprvé, všeho nechaje, k svému zpovědlníku a zpovídaj se věrně a právě, což s’ kdy učinil. A když to učiníš s pravú věrú, Buohť z núze pomóže.“ A tak se stalo; šel ten jistý rytíř, zpovídal se věrně a právě.
Potom událo se jemu jeti jednú cestú rovnú, jako k některakému lesu projéždíše se, nad nímžto sedíše starý muž, maje huol v svej ruce. I otáza toho jistého rytíře: „Milý, odkud jedeš?“ Tedy on vece: „Pane, z kostela jdu, ale kam jdu, sám nevím.“ Vece k němu stařec: „Vezmi tuto hól a jeď touto cestou a nehýbaj se ani napravo ani nalevo a uzříš zdaleka hrad jeden černý. A když tam přijedeš k tomu hradu, přikaž jim takúto řečí a řka: Ten, jenž jest pán této holi, vám přikazuje, abyšte mi čarný kóň, psa čarného a trúbu černú a sokola černého dali. A když to všecko budeš mieti, budou li tebe pobízeti a chtíc, aby k nim nahoru šel, nechoď, ani psa púštěj, ani sokolovi daj létati; ale vezma trúbu na hrdlo a sokola na levú ruku, kuoň a psa na pravú ruku, přídeš sem ke mně, a vrať mi huol, neb tebe tuto dočekám.“
Tedy ten jistý rytíř, vzev tu jistú hól, jel až do
