ty jsi syn mój otce svého, však s’ z břicha mého vyšel. Já jsem doma, ale ne otec tvój. Protož konečně pravím to, že nikakež ode mne nemáš odjíti.“ Odpovědě syn, a velmě múdře: „Kakžkoli syn tvuoj sem, však otec mój prvnější jest příčina porodu mého nežli ty. Otec mój jel jest v jízdu do daleké vlasti, ale ty doma si; on jat a silně okován, ale ty si prosta; on jest mezi rukama nepřátelskýma, ale ty mezi přátely prostě chodíš; on zavřen, ty prostě chodíš; ty si slepa, on nevidí světla, řetězy trpí. Protož k němu chci jeti a jej vypraviti.“ A tak se stalo.
Z toho příkladu vejklad nebo rozum duchovní jest tento:
Najmilejší! Tento císař jest nebeský Otec, jenž ustavil zákon, aby synové ctili i zpodpierali v núzi své rodiče, totiž otce i máteř, a ve všem jich poslúchali. Ale kto jest ten rytíř, otec, a kto mátě? Zajisté otec Kristus jest, jako se píše v pátých knihách Mojžíšových: „Zda on není otec tvój, jenž vládne tebú a učinil i stvořil tě?“ Viete li, když dietě zaviní, otec je tvrdě treskce, ale mátě sladce a lahodně chová? Protož otec náš Kristus přepúští mrskati, chce nás súžiti pro nedostatky naše. Kdyžkoli jest v smrtedlném hříše, ten leží v žaláři ďáblovém. Ale otec chce, abychom pracovali a jemu z vězení pomáhali. Zajisté, ktožkoli káže úžitečně slovo boží, zíště bratra svého a vykúpí v bratru Krista, jenž jest otec náš. Ale mátě, totižto svět, nedá člověku jíti po Kristovi v chudobě. Nebo slibuje mnoho a praví: „Bez tebe živ býti nemohu.“ Ač kdy zvolíš sobě cestu ku pokání, aby šel po Kristovi, tehdy mátě tvá slepá, totižto svět, dí tobě: „Ostaň se mnú, zajisté já sem tobě bližní; užívajme zboží, kteréť jest, i požívajme stvoření za své mladosti, a to bez meškání.“ Ale, najmilejší, jsi li ty syn boží dobrý i vděčný Otce svého, odpověz té mateři, totižto bludnému i slepému světu: „Kakžkoli s jedné strany, to jest tělem, sem z země, však po prvnější a ušlechtilejší, to jest po duši, sem od Jezukrista,
