O jednom vepři
Trojanus císař v Římě když panoval, mějíše jednu zahradu, rozličných štěpuov nasazenú, nad nížto stráži zvláštního byl posadil, aby pilně té zahrady ostříhal. V tu chvíli bíše nějaký divoký vepř bliz odtud v jednom háji, jenž probořiv zed, všed do té jisté zahrady, mnoho štěpuov zkazil. Zatím ten jistý strážný, potkav se s vepřem, jemu ucho levé uťal. A ihned ten jistý vepř bolestí velmi zkvíčev i vybiže z zahrady. Opět druhé po málo dnech ten jistý vepř všel do té jisté zahrady a mnoho škody učinil. Uzřev jej opět ten jistý zahradník, potkal se opět s tím vepřem a ucho jemu pravé uťal. A zkvíčav opět vepř, vyběhel ven z zahrady jako i prvé. Opět v krátkém času všed ten jistý vepř třetí do zahrady, mnoho příliš škody učinil. Uzřev jej opět ten jistý zahradník, potkav se s ním, ocas jemu uťal; opět kvíče jako dříve vyběhl ven. Potom opět v zápětí čtvrté všed do zahrady, mnohem více škody učinil nežli prvé. Uzřev [to]text doplněný editorem[42]doplněno podle rkp. GestaB ten jistý zahradník, oštipem jej v samé srdce uhodil, až na tom místě padl a umřel ihned. Ale kuchař, když jej bíše připravil, snědl srdce toho jistého vepře. A když tu jistú krmi před krále přinesli, otázal těch jistých sluh, kam by se srdce toho jistého vepře podělo. Ale sluhy nevědúce vrátili se do kuchyně a na to jisté srdce jali se ptáti na kuchařovi. Odpovědě jim kuchař: „Povězte králi, že ten jistý vepř srdce neměl. A neráčí li tomu věřiti, já chci toho dovésti.“ Šedše sluhy králi to pověděli. Ale král, nevěře tomu, vece: „Co jest, jenž pravíte? Podobné li je to? Kto jest viděl zvíře bez srdce? Zavolajte sem kuchaře, ať toho dovede, jakož praví.“ Tedy oni toho jistého kuchaře zavolali před císaře. A když přijide, vece k němu císař: „Zpraviž mě toho, kterak jest to, že tento vepř srdce neměl. A nedovedeš li toho, tvójť život platí.“ Odpovědě kuchař: „Milý pane, ví Tvá Milost dobře, že každé myšlení od srdce pochází. Protož kdež není myšlení ižádného, tu srdce není. Tento vepř, když najprvé byl do zahrady všel a velikú škodu učinil, zahradník uzřev to, ucho jemu uťal levé, an kvíče, vyšel ven. By byl srdce měl a ucho ztracené, myslil by i pamatoval by, aby toho neučinil, neb opět do zahrady všel a pravé ucho ztratil. A potom nemysle na to, opět všel třetí, až i ocas ztratil. A
