vsedl jest naň, a uzřev jelena, jal se trúbiti, i bod v kóň. A jelen zdvih hlavu, úprkem běžel do horúcého pekla, a král na tom koni se psem i s sokolem i s trúbú běžev po nich, více se nevrátil.
Najmilejší! Tento král jest ďábel, jenž chce nám dědičství odjíti naše, to jest království nebeské. Rytíř tento jest každý dobrý křesťan, jenž se ďáblu brániti má a má se s svú ženú raditi, to jest s svým svědomím, aby běžel k zpovědi a potom nalezl cestu rovnú, to jest pokání svaté, v němžto má prospievati. Ale stařec, jenž nad jamú sedí, jest Pán Ježíš Kristus s holí svatého kříže, kterúžto huol vždy máme na své mysli držeti, totižto umučení boží, a tak najdeme hrad černý, totižto své srdce plno zlého myšlení. Ale sluhy, jenž vyšli, sú libosti k hříchu, jenž z srdce pocházejí. A ty člověka lúdí, aby s nimi hodoval, ale utrpením svatého pokání, bídy přemožení a paměti umučení božího[…]text doplněný editorem[52]chybějící text
O jedné panně
Severus král panováše, když najprvé mějíše jednu krásnú dceru, jižto velmě milováše, najprvé proto, že j’ byla najkrašší ze všech panen, druhé, že i byla najmúdřejší, třetí, proto že byla velmě dobrotiva. A když otec umřel, tedy ta jistá panna ve všecko se dědičství uvázala i kralovala. Uslyšev to jeden král, veliký ukrutník, přijel k ní a mnoho jí sliboval, ač by jemu skutku tělesnému povolila. A ona tak dlúho bránivši se jeho chytrosti, nevědúci povolila jemu, tak že s ní svú vóli měl a čest její odjal. A když se to stalo, viděvši, že jest v své cti zklamána, jala se plakati hořce, ale to jí nic neprospělo, neb i k tomu od toho jistého krále jest z svého dědičství vyhnána. A potom u jedné cesty silné sedíše a almužny od těch, ktož tudy šli nebo jeli, prosíše. A když tak jednoho dne sedíše a velmi plačíci, uda se jednomu rytíři tudy jeti. Uzřev krásu její, zamiloval ji i vece k nie: „Ó milá paní, pověz mi, kto si a proč tu sedíš?“ Tedy ona vece: „Dcerka jednoho císaře sem, ale skrze jednoho krále ukrutného zklamána sem i cti zbavena, a nadto i z království mého vyhnána.“ Vece k ní ten jistý rytíř: „Chceš li mě za muže mieti?“
Tedy ona vece: „Ráda, milý pane!“ Vece k ní rytíř: „Slib mi svú víru, aby ižádného po mně nepojímala,
