Najmilejší! Skrze Řím tento svět se znamenává, prostřed něhožto jest peklo, jakož mnozí praví, jenž bieše otevřeno před božím narozením, a bez čísla do něho padali. Protož od Boha, totižto od prorokuov, odpověd sme brali, že nikdy nebude zavřena, jeliž panna porodí syna, jenž by za lidské pokolení proti ďáblu bojoval a duše jeho z božstvím do pekla vstúpila by. Protož máte věděti, že nikdy víc nebude odevřeno peklo, jediné leč by kto dobrovolně chtěl je odevřéti skrze své hříchy.
O sklenáři
Tiberius císař kralováše v Římě, jenž, dokud říše nepřijal, múdrého vtipu, krásné výmluvy, šťasten u boji bieše, ale potom, když byl císařem volen, složiv rytířské odění, nechav bojóv, rozpusti se; lid římský velmě súžil, vlastní své syny hubil, radu starších zabil, skrovnost zavrhl. Toho času byl jeden řemeslník, jenž udělav sklenici dielem taženým nebo kovaným i dal jemu. Vzav tu jistú sklenici Tiberius, jí o stěnu udeřil, až se vehnula. Tedy ten jistý řemeslník vzev kladivo a tu jistú sklenici jakožto měd kováním opravil. Ale otázav jeho Tiberius, aby jeho zpravil, kterak to móž býti, on odpověděl: „Toho řemesla ižádný neumí na zemi, jediné já.“ Uslyšev [to]text doplněný editorem[19]doplněno podle rkp. GestaB, GestaU Tiberius, ihned kázal jeho stieti a řkl: „By se toho jiní naučili a to v obyčej vešlo, za nic by nestálo zlato ani stříbro.“
Najmilejší! Tento Tiberius znamenává některaké lidi, jenž prvé, jenž prve než k duostojenství přijdú, pokojní a pokorní sú, ale když duostojenství dosíhnú, však opak obrátí. Jakož obecné přísloví jest, že cti mění mravy, ale řídko v lepší. Ale řemeslník, jenž jest dal ctí sklenici, jest chudý, jenž bohatému dává dary. A když se jemu nelíbí, udeří jimi o zemi a nechce jich přijíti. Pakli by chudý zase přijal je, více proti němu v hněvu zaže se a jemu všecko, což má, pobéře, a naposledy hrdlo jemu odejme.
Bieše některaký césař, jenž měl jedinkú dceru velmě milú, jížto udělal sien krásnú, v nížto přebýváše s jednú děvečkú najmilostnější, nikam nevycházíše. Však mějíše své posly, jenž běháchu sem i tam. A cožkoli se vně stalo, to všecko jim rozprávěli, kakžkoli i tajné věci byly. Pro kterýžto běh tak dcera toho císaře jako nemilostnice, netoliko císařovi, ale i jiným mnohým v mrzkost byli a jej mrzéchu.
