sobě i mé dcerce dosti dobude.“ Bíše v tu dobu u městě některaký mudřec, jménem Sokrates, jehož zavolav císař před se, vece k němu: „Milý, pověz mi, chceš li mú dceru sobě za ženu vzéti, ale pod takú úmluvú, umřela li by u tebe prvé nežli ty, aby život ztratil. Protož vol sobě, chceš li [ji]text doplněný editorem[36]doplněno podle rkp. GestaB, GestaU pojíti, čili nic.“ Tedy on vece: „I s tvú úmluvú chci ji sobě za ženu vzéti.“ Uslyšav to císař, s velikú výpravú a slavností dal ji jemu.
Potom po několiko časích ve zdraví spolu živi byli. Naposledy ta jistá žena roznemohla se velmi těžce až na smrt. Ale Sokrates zamútiv se velmi, všed do jednoho lesa, jal se hořce plakati. A když tak plakáše, v tu chvíli uda se králi Alexandrovi v tom lese honiti. Tedy uzřev jej rytíř Alexandróv, vece k němu: „Kto si ty?“ Odpovědě jemu: „Člověk taký já sem: pán tvój jest sluha sluhy mého.“ Tedy ten rytíř vece: „Lžeš! Nebo není větčího pána než mój pán Alexander. Ale povedu tě ku pánu svému a uzříme, kto by byl sluha tvój, o němž pravíš, by byl pán pána mého.“ A když před krále přiveden byl, vece král k němu: „Milý, pověz mi, kto je ten sluha tvój, o němž pravíš, bych já byl sluha jeho.“ Tedy on vece: „Pane, pán mój jest rozum mój, sluha jeho jest vóle. Proto že s’ do sí chvíle podlé své vóle království své zpravoval, ale ne podlé rozumu, tím si sluha sluhy mého, totižto vuole, jenž tobě panuje.“ Uslyšev to Alexander, vece: „Zajisté s’ múdře odpověděl. Jdi u pokoji.“ A od té chvíle král Alexander své království zpravoval podlé rozumu, ale ne podlé vuole.
A tak Sokrates vostal v lese ne podlé vóle v svém zámutku. A když tak smutně chodíše, přišed k němu některaký stařec, vece jemu: „O milý mistře, pověz mi, proč s’ tak velmě smuten?“ Tedy on vece: „Povím tobě. Císařovu dceru pojal sem sobě za ženu pod takúto úmluvú: když by kolivěk za mnú jsúc, umřela, já bych také měl na smrt jíti. A ona již až na smrt nemocna. Protož umře li ona, já musím svój život ztratiti.“ Vece jemu stařec: „Učiň podlé rady mé a dobře se tobě stane. Žena tvá jest z semene králového. Protož když král, otec její, bude krev púštěti, vezma té krve, kažiž své ženě prsi tú krví zmazati. A k tomu vezmi ty tři kořeny: s jednoho zvaře [traňk]text doplněný editorem[37]doplněno podle rkp. GestaB, dajž jí na štítrobu píti, a z druhú dvú udělaje flastr, kaž jí položiti na svój žaludek. A učiní li to, ihned zdráva bude.“ Ale Sokrates
