vzem ji k sobě, v království nebeském ji korunoval, kdežto svého milého Syna za nás prosí a on svého milého Otce. Protož kdež jest toliko prozb, nesnadně bude oslyšán, ktož za podobnú věc prositi bude.
O jedné paní a rytíři
Když Pompejus v Římě kralováše, v jeho říši bíše některaká paní příliš krásná a všem velmě milá. A podlé té jisté paní v súsedství bíše některaký rytíř, také krásný i všem milý, jenž tu jistú paní často navštěvováše. Přihodilo se jednoho dne, že ta jistá paní sokola na své ruce nesíše. Uzřev to ten jistý rytíř, velmě divně i snažně jal se prositi, aby jemu toho sokola puojčila. Tedy ona vece: „Sokola tobě puojčím, ale hlédaj, by se jemu neukojil, mne nezapomenul.“ Odpovědě rytíř: „Ó milá paní, Buoh toho nedej, bych to učinil, ale více mám Tvú Milost milovati nežli dříve a častěji u Tvé Milosti bývati.“ Po tej řeči paní jemu sokol dala. On odjev, tak velmi sokola zamiloval a jemu se okojil, často s ním honě, že paní dlúho nenavštívil a jie zapomenul. Ale srozuměvši paní tomu, častokrát poň sláše, a on na to nic se neobrátil. Naposledy poslala jemu list, velmi jeho proséc, aby k ní přijel bez meškání. Uzřev list a jemu urozuměv, jel k té jisté paní, všeho nechav, vzev sokol na ruku. A když tam přijel, vece jemu paní: „Vrať mi mój sokol!“ A když jí on poddal sokola, vece k němu paní: „Více tohoto sokola nebudeš milovati.“ Vece rytíř: „I proč, milá paní?“ Odpovědě ona: „Proto, že s’ jej více miloval nežli mne a on příčina rozdělení našeho, proto že si mne dlúho nenavštívil.“ A ihned tomu sokolu před ním hlavu strhla, mluviec takto: „Milý, neměj za zlé, ale za dobré měj, protožeť sem to proto učinila, aby u mne býval jako i prvé.“
Najmilejší! Tento císař jest Otec náš nebeský. Paní ta krásná jest božství, spojené s člověčenstvím. Rytíř jest každý člověk nebo křesťan, jenž dlužen jest paní, totitožto Boha i člověka nade všecko milovati, to jest Pána Jezukrista, jenž jest pravý Buoh i člověk pravý, a má jej často navštěvovati šesterem milosrdenstvím. Jakožto sám Kristus dí: „Co ste jednomu z mých těch najmenších učinili, mně ste učinili.“ Ale sokol znamenává zboží minulé, kteréž Pán Buoh dává, aby jej tím více milovali a častěji chudé štědrými almužnami navštěvovali. Ale
