přijal, dříve než tam přijel, až umřela ta jistá Florentina. Potom posel ten jistý zase se navrátil k císařovi a pověděl jemu, že by již umřela Florentina. Uslyšev to císař, zamútil se velmě, proto že ji viděti nemohl. A ihned kázal svolati všecky maléře toho království. A když se maléři předeň sebrali, vece jim císař: „Moji věrní! Tatoť jest příčina, proč sem po vás poslal: bíše v císařství mém některaká paní jménem Florentina také krásy, že jako bez čísla pro její milost lidí zhynuli sú. Naposledy sama jest již umřela a já ji nemohl sem viděti. Protož jeďte a obraz její nadčitě vymalujte mně, tak jako by živa byla, skrze kterýžto obraz, vida, krásu její mohl bych poznati.“ Odpověděchu oni: „Pane, těžké věci žádáš. Všicky maléři všeho světa obrazu jejího podobného k tej kráse bez jednoho maléře, jenž se tají na horách, nemohú namalovati.“ Uslyšev to césař, poslal po toho jistého maléře. A když byl přijel, vece jemu císař: „Milý, se vší snažností učiň mi obraz podobný krású ku paní Florentině a daruji tě dobře.“ Vece ten jistý maléř: „Pane, buď tvá vůle. A nad to jedné věci prosím, aby všecky krásné panny i paní, jenž sú v tej říši, byly před tebú za celú hodinu.“ A tak se stalo. Ale když krásné panny a paní před císaře přivedeny byly, z těch najkrašší čtyři vybrány sú a jiné domóv poslány. Tedy maléř jal se barvú červenú malovati obrazu, a kteráž z těch čtyř měla oči jasněj’ i jiné údy zpósobenější, podlé jich zpósobu obraz namaloval; a tak tím během ten jistý obraz dokonal. Přišed césař, uzřev ten jistý obraz, vece: „Ó Florentino, Florentino, nikdy sem tvé krásy neviděl v tomto životě! Div není, že jich tak mnoho pro tvú milost zahynulo. Ó Florentino, Florentino, by živa byla, dnes nade všecky by tohoto maléře milovala, jenž tě v také kráse namaloval, že všickni na tvój obraz žádají hleděti.“
Najmilejší! Císař tento jest Buoh, Otec nebeský. Ale Florentina, ta krásná paní, znamenává duši každého člověka, k obrazu božímu stvořená, jenž jest obležena skrze tři krále, totižto skrze ďábla, skrze svět, skrze tělo pro hřích prvého člověka, a od každého jest porušena, totižto hříchem zmámena. Protož mnoho jich zahynulo, nebo všickni před božím vzkříšením do pekla a do předpeklé vstupovali. Uzřevše to
