vzev to koření a otcovy krve, vrátil se zase k své ženě a naučil ji, kterak má těch požívati, ač chce zdráva býti. A ihned, jakž to učinila, tak zdráva byla. A uslyšev to císař, že Sokrates byl tak pilen své ženy zdraví, jeho pyšně daroval a k veliké cti jeho vyzdvihl.
Najmilejší! Tento císař jest Pán náš Ježíš Kristus. Ale dcerka jeho krásná jest duše každého člověka, k obrazu i ku podobenství božímu stvořená. Tu dcerku dal jest chudému Sokratovi, totižto člověku, jenž chud jest, jakožto svatý Job dí: „Náh sem vyšel a náh se zase vrátím.“ Ale pod takú úmluvú Pán Buoh každému člověku, jenž chud jest, duši dává: umřela li by v jeho tovařišství skrze smrtedlný hřích, on by proto věčný život ztratil. Protož bude li kdy duše nemocna libostí hřícha, učiň, jakožto Sokrates učinil. Vejda do lesa, totižto do církve svaté, a tu najdeš starce, totižto zpovědlníka múdrého, jehožto radú vezmeš zdraví, učiníš li podlé rady jeho, aby najprvé prsi své zmazal a znamenal krví královú otce svého, totižto aby měl ustavičnú památku našeho milého Pána Otce, Jezukrista, v svém srdci. Potom vezmi koření, to jest srdečné zkrúšení, svatú zpověd a dosti učinění. Z prvého učiň trank nebo nápoj, aby vždy želel hříchóv, a učiň z druhých dvú flastr, totižto svatú zpověd, ztluc s dosti učiněním; nebo jedno bez druhého málo neb nic prospěje, když móž obé učiniti.
O jedné krásné paní
Darius velmi múdrý když v Římě kralováše, tedy v jeho království některaká bíše paní jménem Florentina, divné krásy, že tak nadčitě krásna byla, až tří králové pro ni boj vzeli, a s každé strany tych tří králóv jako bez čísla lidí sešlo a zahubeno bylo, a den ode dne mnozí zahynuli. Ale páni i knížata té říše, vidúce to, sebravše se jeli před císaře řkúce: „Pane, pro tu Florentinu, jenž jest v tvém panství vzácna, jako bez čísla lidí sešlo i zahubeno a na každý den ještě scházejí. A jedno ač k tomu brzo neučiníš pokoje, pro její milost větší strana tvého lidu sejde.“
Uslyšev to císař, ihned prstenem svým zapečetí, kázal psáti, aby ta jistá paní Florentina beze všeho meškání k němu přijela. A když posel listy
