mój, kterýž sem já nyní viděl. Přišel ke mně anjel boží i vece mi: Milý, chceš li věděti, kde sú tovařiší tvoji? Odpověděl sem: I ovšem, milý pane, proto že máme mezi sebú jeden pecnec chleba rozděliti. Bojím se, by někam daleko nezašli, až by mi se nic nedostalo. Vece anjel: Není tak, ale ten pecnec leží podlé tebe. Protož pod po mně! I přivedl mne k vratóm nebeským. Jednoho, totižto tě, jenž byl do nebe vtržen, viděl sem, a ty sedíš na zlaté stolici a mnoho krmí rozlišných před tebú na jednom stole. I vece mi anjel: Aj, toť tvój tovařiš u veliké radosti i v sytosti jest a na věky má tam přebývati. Protož poď se mnú opět a ukážiť druhého tvého tovařiše. A když sem po něm šel, vedl mne ku pekelným vratóm a viděl sem tě, druhého tovařiše, jakož s’ i sám pravil, v některakém místě, v němžto bíše množství některakých ostrých břitev, a ty ležíš a před tebú všeho dobrého dosti, což k jídlu a ku pití, anoť tu slúží. Tedy sem tebe otázal řka: Ó milý tovařiši, kterak nerad vizi tebe v tomto místě. Pověz mi, kterak dlúho máš v tomto místě přebývati! Odpověděl s’ mi a řekl s’: Dokudž Pán Buoh kralovati bude. Protož vstaň brzo a sněz ten pecnec, neb ani mne ani mého tovařiše více neuzříš. A já uslyšev to, ihned sem vstal i snědl sem vešken ten pecnec podle tvého přikázaní.“
Najmilejší! Skrze tyto tři tovařiše máme rozuměti troje pokolení lidské: skrze prvého židy a pohany, skrze druhého bohaté a mocné tohoto světa, skrze třetího dobré křesťany. Skrze pecnec chleba, jenž okrúhlý jest, znamená se věčná radost. Ten chléb měl by se děliti na tři strany mezi tato tři pokolení lidská podlé jich zásluhy, jednomu více, druhému mení. Ale prvním, totižto židóm, zdá se, by již byli v nebeském království, jako ve snách, skrze zlé naučení Talmutovo, jehož víru drží. Pohané také mnějí, by byli v nebi, skrze zlé naučení Machometovo, jehož učení drží, jenž jim slíbil za nebeské království, jehož víru drží jako ve snách. Druhým, to jest bohatým podlé tohoto světa, jenžto z úmysla hřeší, zdá se jim, by již byli v pekle, nebo tomu nevěří. Ale naposledy, když bez skrúšeného srdce sejdú a zemrú, s oním bohatcem pohřebeni budú v horúcím pekle. Třetím, to jest dobrým křesťanóm, nezdá se ve snách, ale na jevě a v pravdě, ten chléb jedí radú anjelskú, to jest nadšením Ducha svatého dojdú věčné radosti zde v naději a potom v skutce,
