ižádného neviděv, i šel zase. Ale had jal se opět zvoniti. Uslyšev to súdce, opět stúpil dolóv a hada uzřel, an na provaze visíše zvonu. Ohlédav pilně, co by to bylo, nalez žábu, ana v jeho hnízdě sedí. Vstúpil k césařovi, a kterak se přihodilo, zvěstoval. Uslyšev to císař vece k němu: „Rúče sejdi dolóv a žábu z hnízda ven vyžeň a zabí, aby své místo bez příkazy měl.“ A tak se stalo. Když žába zabita byla, had i s svými dětmi do svého hnízda zase vstěhoval se.
Ale potom, když císař jednoho času v své komoře na svém loži odpočíváše, a ten jistý had do jeho komory všel a nesa v svých ustech malý kamének. Uzřevše jej komorníci, jali se císařovi praviti řkúce, že by had k němu šel. Vece jim césař: „Nepřekážejte jemu; mním, že mi nic zlého neučiní.“ Tedy ten jistý had, všed na císařovu posteli, přitočiv se k jeho tváři. A když k očima přilezl, ten jistý kamének, jako v ustech mějíše, pustil jemu na oči a ihned zalezl pryč. Ale césař, jakž brzo tím jistým kamenem očí svých dotekl, ihned jasný zrak přijel, ne s malú radostí. Potom ten jistý kámen až do smrti s velikú stráží choval a Bohu milému s velikú radostí děkoval.
Najmilejší! Tento císař jest každý člověk, slep k Bohu, kakžkoli vidom jest k světu. Zvon pověšený jest jazyk kazatelský, jenž má v jisté časy zvoniti. Ale provas toho jistého zvonu jest Písmo svaté, jímžto kazatel má ctnosti i hříchy zvěstovati, kterak by mohl [člověk]text doplněný editorem[40]doplněno podle rkp. GestaB, GestaU skrze ctnosti do nebe vstúpiti, a skrze hříchy, ktož se jich nechce varovati, na věčné zatracení do horúcího pekla dán bude. Ale had, jenž hnízdo byl učinil pod tím provazem, znamenává zpovědlníka múdrého, jenž se má položiti skrze svaté Písmo v hnízdo, totižto v srdce hříšného. Ale srdce, to jest svědomí každého člověka, má stúpiti a všecko srdečné zkrúšení rozsúditi skrze svatú zpověd. Ač žába, totižto ďábel, hnízdo, to jest srdce člověčí, kdy násilím osadí, tedy had, to jest múdrý kněz, má bojovati s ďáblem, hříšným dada naučení, kterak by mohl ďáblu odolati, a tak jej vyhnati z srdce člověka. Také ten jistý had, to jest múdrý zpovědlník, má přinésti kámen, jímžto císař, to jest každý hříšný člověk, mohl by zrak, to jest poznánie milosrdenství božího ochotným naučením mieti, aby v své slepotě, to jest v hříších, neostal, ale měl celú naději z doufáním, v kterúžkoli hodinu poželé hříchóv svých srdečným zkrúšením, spasen bude.
