„Usněm tuto na cestě, a ktož z nás bude mieti najlepší sen, ten sám pecnec sněz.“ Ihned k té radě druhá dva přivolila řkúce: „Ano dobré, spěme!“ Jali se spáti. A v tu chvíli ten tovařiš, kterýž tu bíše radu vydal, vstav, ani spí, vešken ten pecnec snědl a svým tovařišóm i kusa neostavil. Učiniv to, zbudiv své tovařiše a řka: „Vstaňte rúče, jižť jest čas a každý svój sen rozpraví!“ Tedy první jal se svého sna rozprávěti řka: „Ó najmilejší, divný sem sen měl. Viděl sem jeden řebřík zlatý od země až do nebe, po němžto anjelé vstupováchu i sstupováchu, a mú duši z mého těla vzevše, do nebe ji vedli. A tam sem viděl Boha Otce i Syna i Ducha svatého a měl sem tam takú radost, jížto oko nevidělo ani ucho slyšalo, ne ani v srdce člověčí vstúpilo. A toť jest sen mój.“ Vece druhý: „A já sem viděl sen velmi hrozný a protivný tvému snu, že ďáblové železnými háky a ohnivými duši mú z mého těla vydřeli a do pekla ji nesli a na jednom místě posadili mezi ostrými břitvami. A řekli mi: Tak dlúho budeš v tomto místě přebývati, dokudž Pán Buoh bude kralovati. A to jest sen mój, kterýž sem já nyní viděl.“ Vece třetí, kterýž jim byl radu dal: „Slyšte také sen mój, kterýž sem já nyní viděl. Přišel ke mně anjel boží i vece mi: Milý, chceš li věděti, kde sú tovařiší tvoji? Odpověděl sem: I ovšem, milý pane, proto že máme mezi sebú jeden pecnec chleba rozděliti. Bojím se, by někam daleko nezašli, až by mi se nic nedostalo. Vece anjel: Není tak, ale ten pecnec leží podlé tebe. Protož pod po mně! I přivedl mne k vratóm nebeským. Jednoho, totižto tě, jenž byl do nebe vtržen, viděl sem, a ty sedíš na zlaté stolici a mnoho krmí rozlišných před tebú na jednom stole. I vece mi anjel: Aj, toť tvój tovařiš u veliké radosti i v sytosti jest a na věky má tam přebývati. Protož poď se mnú opět a ukážiť druhého tvého tovařiše. A když sem po něm šel, vedl mne ku pekelným vratóm a viděl sem tě, druhého tovařiše, jakož s’ i sám pravil, v některakém místě, v němžto bíše množství některakých ostrých břitev, a ty ležíš a před tebú všeho dobrého dosti, což k jídlu a ku pití, anoť tu slúží. Tedy sem tebe otázal řka: Ó milý tovařiši, kterak nerad vizi tebe v tomto místě. Pověz mi, kterak dlúho máš v tomto místě přebývati! Odpověděl s’ mi a řekl s’: Dokudž Pán Buoh kralovati bude. Protož vstaň brzo a sněz ten pecnec, neb ani mne