dveře u rytířova domu otevřeny, vskočiv tam, dítě z kolébky vytáhl, a k lesu s ním, uchutnav je, pravým závodem běžel. V tu chvíli některaký pastýř tudéž na poli pasíše. Když uzřel vlka, an z dítětem běžíše, vstúpil na vysoké dřevo, jal se v svú trúbu trúbiti. Uslyševše to lidé, jedni jízdnie, druzí pěš po vlku běžíchu. Ale vlk, uslyšev dusání a křik po sobě a psí skolení, upustil dítě. Ale ti jistí lidé, když to dítě živé nalezli, velmě se zradovali, a zvláště ten jistý rytíř. A však na čele ránu mějíše, z nížto krev tečíše. Tu ránu snaživše se uléčili pod časem velmě dobře, kromě že velmě malý šrámek byl ostal, a však neohyzdný.
Potom císař poslal po toho jistého rytíře, aby k němu i s synem přijel. Tedy on všeho nechav, k císařovi jel, ale s velikú bázní. A když césař na svého syna vzhlédl, uzřev šrámek na čele, vece k tomu rytířovi: „Milý, pověz mi, co je to, ješto vidím na čele svého syna, a pověz mi pravdu!“ Odpověděl rytíř: „Příhodú událo mi se jeti na jarmark“, a tak všecko pravil jemu, jak se to stalo, s počátka až do konce. Vece jemu césař: „Milý, tobě li sem svého syna poručil? Protož ty [s’]text doplněný editorem[46]doplněno podle rkp. GestaB, GestaU proti ustavenému ode mne zákonu učinil.“ I vece rytíř: „Pane, znám se, že sem vinen, ale prosím milosti.“ Vece k němu císař: „Proto, že s’ se poznal a želel s’ toho, odpúštímť, ale varuj se potom, by se téhož nedopustil.“ A on slíbil i naplnil. A potom císař jej pyšně daroval a k veliké cti jej vzdvihl.
Najmilejší! Tento císař jest Pán náš Ježíš Kristus, jenž taký zákon ustavil, aby ktožkoli vezme syna, totižto duši, k odchování, bude li v jeho poručství uražena skrze smrtedlný hřích, musí za ni umřéti. Ale rytíř móž býti každý křesťan, jemuž duše po svatém křstu jest poručena, aby jí dobře choval a ostřáhal. Ale když často běhá po jarmarcích, totiž to po marných věcech a marnostech, a s ním jeho žena, tělesná žádost, skrze kterúž často člověk sveden bývá, a ihned čeled jeho, totiž všichni smyslové, po něm jdú, tak že samo dítě v kolébce, totižto duše sama v tělestné libosti bez stráže ostává. A tedy vlk, totiž ďábel, jenž se okolo túlá, hledaje, koho by pozřel, vida dóm otevřený, totiž všecky smysly, oko k vidění i ku požádaní, ucho k marnému slyšení, usta k nečistému mluvení, vejde v srdce člověčí,
