až duši vytrhne k smrtedlnému hříchu. Ale pastýř, totižto dobrý farář, když to uzří, má vstúpiti na dřevo svatého Písma a trúbiti, totižto svými usty má kázati boží slovo netoliko třikrát, ale kolikrát potřebí. Jehožto trúbení čeled, totižto rozum a pamět, mají vyběhnúti po vlku. A vlk, to jest ďábel, uslyše dusání, to jest žádost srdečnú, a křik, to jest nábožnú modlitbu, upustí duši. Protož vezma svú duši, uleč ji skrze svaté pokání a císařť vinu odpustí a potom svú milost dá netoliko zde, ale v nebeském království.
O jedné ženě a synu jejím
Adrianus když v Římě kraloval, ustavil za zákon, kteráž by koli žena cizoložstva se dopustila, aby u věčném žaláři umřela. Přihodilo se, že některaký rytíř mějíše ženu, jenž z cizoložstva počela, když muže doma nebylo dobře za dvě létě. A proto do žaláře vsazena, a tam jsúc, krásného syna urodila. To dítě pod časy rostlo a nikdy světla nevidělo. Stalo se, že ta jistá žena, mátě toho jistého dítěte, jednoho dne jala se hořce plakati. A tak dítě, když ižádného nepočilo, vece: „Ó milá matko, proč s’ tak velmě zarmúcena?“ Odpovědě jemu mátě: „Ó milý synu muoj, oba máme příčinu ku plakání; nebo nad námi sú lidé a světlo slunce vidí, jímžto lidé sú utěšeni, a my vždy sme ve tmě a u veliké strasti.“ Vece k ní syn: „Na všecko na to nic nedbám, proto že sem se zde v žaláři narodil, a dokudž zde co budu mieti píti a jísti, nic se na to neobrátím.“ A v tu chvíli, když tak rozmlúvášta, stáše císařová podlé dveřích žalářných, jenž často tu jistú ženu navštěvováše, aby ji těšila. Uslyševši takú žalost mezi synem a mateří, slitovavši se nad nimi, šla před císaře, a klekši na svú kolenú, prosíše césaře, aby je kázal vypustiti. I uprosila, že oba byla vypuštěna, a ona potom s svým mužem smieřena, jemu krásný plod porodila, a tak v dobrém dokonala.
Najmilejší! Tento císař jest Otec nebeský, jenž taký zákon ustavil, aby, kterážkoli by žena byla cizoložná, aby byla kamenována. Ale ten jistý rytíř jest náš Ježíš Kristus; žena jeho jest duše každého člověka. Ale pohříchu duše častokrát přestupuje lože, totižto hřích smrtedlný učiní, božím súdem spravedlivým má v žalář vsazena býti, totižto v ďábelskú moc podlé řeči svatého Pavla: „Číž skutky kto činí, toho jest sluha.“ A svatý Jakub dí: „Žádost zlá když počne, porodí hřích,
