ani mého tovařiše více neuzříš. A já uslyšev to, ihned sem vstal i snědl sem vešken ten pecnec podle tvého přikázaní.“
Najmilejší! Skrze tyto tři tovařiše máme rozuměti troje pokolení lidské: skrze prvého židy a pohany, skrze druhého bohaté a mocné tohoto světa, skrze třetího dobré křesťany. Skrze pecnec chleba, jenž okrúhlý jest, znamená se věčná radost. Ten chléb měl by se děliti na tři strany mezi tato tři pokolení lidská podlé jich zásluhy, jednomu více, druhému mení. Ale prvním, totižto židóm, zdá se, by již byli v nebeském království, jako ve snách, skrze zlé naučení Talmutovo, jehož víru drží. Pohané také mnějí, by byli v nebi, skrze zlé naučení Machometovo, jehož učení drží, jenž jim slíbil za nebeské království, jehož víru drží jako ve snách. Druhým, to jest bohatým podlé tohoto světa, jenžto z úmysla hřeší, zdá se jim, by již byli v pekle, nebo tomu nevěří. Ale naposledy, když bez skrúšeného srdce sejdú a zemrú, s oním bohatcem pohřebeni budú v horúcím pekle. Třetím, to jest dobrým křesťanóm, nezdá se ve snách, ale na jevě a v pravdě, ten chléb jedí radú anjelskú, to jest nadšením Ducha svatého dojdú věčné radosti zde v naději a potom v skutce, jakož jest, kdežto uzří vokem v oko Boha, majíce radost nevýmluvnú na věky. Jižto radosti etc.cizojazyčný text
O zchovancích
Lucius když kraloval, za zákon ustavil byl, aby ktožkoli čížkoli dítě k odchování vzel a v jeho poručství sešlo to dítě a neb úraz ohavný vzalo, aby podlé něho svój život ztratil. Přihodilo se, že císařová urodila krásného syna. Uslyšev to některaký rytíř, velmě pilně prosil té císařovny, aby jemu svého syna k odchování dala. Vece jemu císařová: „Syna svého tobě k odchování dám, ale varuj se, bude lit syn mój, jsa u tebe, uražen, ztratíš proto svój život.“ I vece ten jistý rytíř: „Ó milá paní, mně se to dobře líbí.“ A řekl to, vzel toho jistého syna a jej s sebú vedl a své ženě k odchování dal. Ona vzevši to jisté dítě, dosti dobře i snažně je chovala a dítě bíše všem mílo.
Mezi tím přihodilo se jednoho času o jarmarce, ten jistý rytíř jel s svú paní na jarmark a dítěte s čeledí doma v kolébce nechali. Ale když pán i paní z domu vyšli, také všecka čeled vyšla na ves k tanci a dítěte samého doma nechali, otevřevše dveře. V tu chvíli bíše některaký vlk podlé té vsi, jenž mnoho zlého bíše učinil na vše strany. Všed do té jisté vsi, uzřev, ano
