proto že byla velmě dobrotiva. A když otec umřel, tedy ta jistá panna ve všecko se dědičství uvázala i kralovala. Uslyšev to jeden král, veliký ukrutník, přijel k ní a mnoho jí sliboval, ač by jemu skutku tělesnému povolila. A ona tak dlúho bránivši se jeho chytrosti, nevědúci povolila jemu, tak že s ní svú vóli měl a čest její odjal. A když se to stalo, viděvši, že jest v své cti zklamána, jala se plakati hořce, ale to jí nic neprospělo, neb i k tomu od toho jistého krále jest z svého dědičství vyhnána. A potom u jedné cesty silné sedíše a almužny od těch, ktož tudy šli nebo jeli, prosíše. A když tak jednoho dne sedíše a velmi plačíci, uda se jednomu rytíři tudy jeti. Uzřev krásu její, zamiloval ji i vece k nie: „Ó milá paní, pověz mi, kto si a proč tu sedíš?“ Tedy ona vece: „Dcerka jednoho císaře sem, ale skrze jednoho krále ukrutného zklamána sem i cti zbavena, a nadto i z království mého vyhnána.“ Vece k ní ten jistý rytíř: „Chceš li mě za muže mieti?“
Tedy ona vece: „Ráda, milý pane!“ Vece k ní rytíř: „Slib mi svú víru, aby ižádného po mně nepojímala, a já pojedu proti tomu králi ukrutnému a boj s ním vezma, tvé země na něm dobudu. A přihodilo li by se, že bych sšel v tom boji, nic jiného na tobě nežádám, jedno aby odění mé krvavé v své komnětě, kdež budeš bydleti, na znamení milosti pověsila, a přijel li by kto kdy, a chtě tě po mé smrti sobě za ženu vzéti, vendi do té komněty, v nížto odění mé pověšeno, vzhlédnúc na ně, na mě zpomeneš. Odpověziž jemu a rci: Buoh toho nedej, bych jiného pojala mimo toho, jenž pro mú milost zahynul.“ Uslyševši ona tu řeč, vece k němu: „Pane, slibujiť svú víru, žeť to chci držeti, ač by se co tobě v boji přihodilo, jehož Buoh ostřez.“
A ihned připraviv se v své odění a sebrav se, bral se tam v boj proti tomu jistému králi. Uslyšev to ten jistý král, že ten jistý rytíř chce s ním boj mieti, vyjel proti němu. A když se sešli, tedy ten jistý rytíř zahubil toho krále, a sám také v tom boji smrtedlně raněn byl, tak že třetí den umřel, ale to království té jisté paní obdržel. Tedy ta jistá paní, uvázavši se v své království, jeho smrti často želela i plakala a odění jeho krvavé v své komnětě
