svatý, nebo umenšeny sú pravedlnosti ot synóv člověčích. Ps11,3 Ješutná mluvili jednak prokní k bližniemu svému, rty ducholové, v srdcu a srdcem mluvili sú. Ps11,4 Zatratí hospodin rozličné rty ducholové, jazyk zlostiv. Ps11,5 Jišto řekli sú: „Jazyk náš vzvelbíme, rty našě ot nás sú. Kto náš hospodin jest?“ Ps11,6 „Pro hubenstvie pracných a vzdychánie chudých nynie vstanu,“ die hospodin. „Vložu v uzdraveňú, věrně zděju v něm.“ Ps11,7 Mluva božé, mluva čistá, střiebro ohněm skušováno, seznáno země, čištěno sedmkrát. Ps11,8 Ty, hospodine, schováš ny a ostřěžeš ny ot narozenie toho na věk. Ps11,9 V ochodě nemilostiví chodie, podlé mnostvie výsosti tvé rozmnožili sú syny ľudské.
XII.
Ps12,1 Dokovad, hospodine, zapomínáš do koncě, dokovad otvracuješ obličej svój ote mne? Ps12,2 Kak dlúho uložu rady v duši méj, bolest v srdcu mém přěs den? Ps12,3 Dokovad povyšovati sě bude nepřietel mój nade mnú? Ps12,4 Vzezři a uslyš mě, hospodine bože mój.
