stavějú jej. Jedno ač hospodin střieci bude města, darmo bdí, ježto střěže ho. Ps126,2 Jěšutno jest vám přěd světlem vstáti, vstaňte, kdyžto sědete, ješto jiete chléb bolesti. Kdyžto dá zmilelým svým sen, Ps126,3 aj zři, dědičstvo božie, synové, mzda, plod břucha. Ps126,4 Jako střiel v rucě mocného, tak synové výbojníkóv. Ps126,5 Blahoslavený muž, jenž jest naplnil žádost svú z nich, nebude pohaněn, když vzmluví nepřátelóm svým u vratech.
CXXVII.
Ps127,1 Blahoslavení všickni, jižto sě bojie hospodina a jižto chodie v cěstách jeho. Ps127,2 Úsilé rukú tvú kterýž jiesti budeš, blažený si a dobřě tobě bude. Ps127,3 Žena tvá jako kmen ščedrosti v schranách domu tvého. Synové tvoji jako otmladi olivetští v okolcě stola tvého. Ps127,4 Aj zři, tak požehnán bude člověk, jenžto sě bojí hospodina. Ps127,5 Požehnaj tobě hospodin z Siona a viz dobré v Jeruzalémě po všě dni života tvého Ps127,6 a viz syny synóv tvých, pokoj nad Mužě vidúcieho boha.
CXXVIII.
Ps128,1 Často sú mě vybíjěli z mé mladosti, řci nenie Israhel, Ps128,2 často vybíjěli sú mě z mé mladosti, aneb nemohli sú proti mně. Ps128,3 Na chřbet mój kovali sú nepřietelé, prodlúžili sú zlost svú. Ps128,4 Hospodin pravý zřěže vazy hřiešných. Ps128,5 Pohaněni buďte a otvráceni buďte zasě všickni, jižto nenáviděli sú hory Sion. Ps128,6 Buďte jako sěno střěšné, ježto dřéve než vynde, zahyne, Ps128,7 z něhožto jest nenaplnil ruky své, jenžto žně, a lóna svého, jenžto snopy sbierá. Ps128,8 I neřekli sú, jižto minováchu: „Požehnánie božie na vy, požehnali sme vám ve jmeni božiem.“
CXXIX.
Ps129,1 Z hlubokosti volal sem k tobě,
