Osvěť oči moji, abych nikdy nezaspal v smrti, Ps12,5 aby neřekl nepřietel mój: „Ostal sem proti němu.“ Jižto zamucujú mě, zradujú sě, ač sě hnu, Ps12,6 ale já u milosrdenstvú tvém úfal sem. Vzraduje sě srdce mé v uzdraveňú tvém, vzezpievaju hospodinu, jenž mě dobrým obdaroval, a vslav́u jmeni hospodina najvyššieho.
XIII.
Ps13,1 Řekl nesmyslný v srdcu svém: „Nenie bóh.“ Zkaženi sú a ohaveni sú v učeních svých, nenie, kto by učinil dobře, nenie až do jednoho. Ps13,2 Hospodin s nebe prozřěl na syny člověčie, aby viděl, byl li by rozumný nebo hledajúcí hospodina. Ps13,3 Všickni sešli sú sě, spolu neužitečni učiněni sú. Nenie, kto by činil dobřě, nenie až do jednoho. Rov otvořený hrdlo jich, jazyky svými lestně činiechu. Jěd aspidový pod rtoma jich, jichžto usta zlořečenstvie a hořkosti plna sú, rúčie nohy jich ku proliťú krvi. Potupenie a nezčestie v cěstách jich a cěsty pokojě nepoznali sú, nenie bázni božie přěd očima jich. Ps13,4 Čili poznajú všickni, jižto dělajú zlost, jižto požierajú sňatek mój jako pokrm chlebový? Ps13,5 Boha nevzývali sú, sě třěsiechu bázňú, kdežto nebieše bázen. Ps13,6 Nebo hospodin v národě pravém jest, radu chudého uhanil si, nebo hospodin nadějě jeho jest. Ps13,7 Kto dá z Siona zdravie Vítěźu? Když otvrátí hospodin vězenie sňatka svého, vzraduje sě Jákob a vzveselí sě Israhel.
XIIII.
Ps14,1 Hospodine, kto bude bydliti v stanu tvém nebo kto odpočine na hořě svaté tvéj? Ps14,2 Jenžto chodí bez poskvrněnie a činí pravdu, Ps14,3 jenžto mluví pravdu v srdcu svém, jenžto neučinil lsti v jazyku svém ani učinil bližniemu svému zlé a úkory nevzal proti bližniemu svému. Ps14,4 K ničemuž přiveden jest v obezřeňú jeho zlostivý, ale bojúcí hospodina oslavujú. Jenž přisáhá bližniemu svému a nepřělstí, Ps14,5 jenž sbožie svého nedal k lichvě a daróv na nevinné nevzal, jenž činí to, nebude hnut u věky.
