Nalezni sě ruka tvá všěm nepřátelóm tvým, pravicě tvá nalezni všeckny, již tebe nenáviděli sú. Ps20,10 Uložíš jě jako pec ohněnú v času obličějě tvého, hospodin v hněvě svém zamútí jě i pozře jě oheň. Ps20,11 Plod jich z země zatratíš a siemě jich ot synóv člověčích, Ps20,12 nebo schýlili sú v tě zlá diela, myslili sú rady, jež sú nemohla státi. Ps20,13 Nebo uložíš jě opak, v ostatciech tvých připravíš obličěj jich. Ps20,14 Povyš sebe, hospodine, u moci tvéj, zpievati a slaviti budeme nravy tvé.
Žalma David XXI.
Ps21,1 Ps21,2 Bože, bože mój, vzezři na mě, proč si mě opustil? Daleko ot mého zdravie slova opuščení mých. Ps21,3 Bože mój, volati budu přěs den, ani uslyšíš, a v noci, a ne k múdrosti mně. Ps21,4 Ale ty v svatém bydlíš, chvála Vítězě. Ps21,5 V tě sú úfali otci naši, úfali sú i vysbobodili sú jě. Ps21,6 K tobě volali sú a zdrávi učiněni sú, v tě sú úfali i nejsú pohaněni. Ps21,7 Ale já sem črv, a ne člověk, ohavenstvie a otvržení sboru. Ps21,8 Všickni vidúce mě, posmievali sú sě mnú, mluvili sú rtoma a kývali sú hlavú: Ps21,9 „Úfal jest v hospodinu, vyprosť jej, zdráva učiň jej, nebo chce jemu.“ Ps21,10 Nebo ty si, jenž si mě vytrhl z břucha, nadějě má ot prsí mateře mé, Ps21,11 v tě sem uvržen ot narozenie. Z břucha mateře mé bóh mój si ty, Ps21,12 neotstupuj ote mne, nebo smutek bliz jest a nenie, kto by spomohl. Ps21,13 Okľúčili sú mě telci mnozí, býkové tlustí obsědli mě. Ps21,14 Otevřěli sú na mě usta jako lev popadúcí a řevúcí. Ps21,15 Jako voda prolit sem, rozmetány sú všeckny kosti mé. Učiněno jest srdce mé jako vosk rozvlažený u prosědcě života mého. Ps21,16 Uschla jest jako třěpina moc má a jazyk mój přidrží sě dásnóm mým a u prach smrti uvedl si mě. Ps21,17 Nebo okľúčili sú mě psi mnozí, rada ducholových obsědla mě. Dlabali sú rucě moji a nohy mé, Ps21,18 zečtli sú kosti mé. Oni jistě znamenali sú a hlédali sú na mě, Ps21,19 rozdělili sobě rúcho
