„Příjemce mój si. Proč si mne zapomanul a proč smuten choźu, když mě mučí nepřietel?“ Ps41,11 Když sě ztěrujú kosti mé, porúháchu sě mně, již mútie mě, nepřietelé moji, když dějú po všě dni: „Kde jest bóh tvój?“ Ps41,12 Proč smutna si, dušě má, a proč zamucuješ mě? Úfaj u boze, nebo ješče zpoviedati sě budu jemu, spasenie obličejě mého a bóh mój.
XLII.
Ps42,1 Suď mě, hospodine, a poznaj vinu mú ot ľuda nesvatého, ot člověka zlého a ducholového vyprosť mě. Ps42,2 Nebo ty si, bože, síla má, proč si mě otehnal a proč smuten choźu, když mě mučí nepřietel? Ps42,3 Vypusť světlost tvú a pravdu tvú, ony sú mě vyvedly i dovedly na horu tvú svatú i u přiebytky tvé. Ps42,4 I vejdu k oltářu božiemu, k bohu, jenž obraduje mladost mú. Zpoviedati sě budu tobě v ručniciech, bože, bože mój. Ps42,5 Proč si smutna, dušě má, a proč zamucuješ mě? Úfaj u boze, nebo ješče zpoviedati sě budu jemu, spasenie obličeje mého a bóh mój.
XLIII.
Ps43,1 Ps43,2 Bože, ušima slyšěli sme, otci naši zvěstovali sú nám, dielo, jenž si dělal ve dnech jich a ve dnech starých. Ps43,3 Ruka tvá národy rozpudila i zahladils jě, pobíjal si ľud a vyhnal si jě. Ps43,4 Nebo ani u meču svém vládli sú zeḿú a rámě jich neuzdravi jich, ale pravicě tvá a rámě tvé, osviecenie tvého obličěje, nebo sľúbil si sě v nich. Ps43,5 Ty si ten král mój a bóh mój, jenž vzkazuješ zdravie Jákob. Ps43,6 V tobě nepřátely vieti budeme rohem a ve jmeni tvém pohrdíme vstávajúcími protiv nám. Ps43,7 Nebo ani v lučišču mém úfati budu a meč mój neuzdraví mne. Ps43,8 Nebo uzdravil si ny ot bičujúcích ny a nenáviďúcie ny uhanil si. Ps43,9 U boze chváliti sě budeme a ve jmeni tvém zpoviedati sě budeme u věky. Ps43,10 Ale nynie vyhnal si ny i pohanil si ny i nevyvedeš, bože, u mocech našich. Ps43,11 Obrátils ny zasě
