aby sě nikdy nevzradovali nepřietelé moji nade mnú, a když sě hnú nohy mé, na mě mnohé mluvili sú. Ps37,18 Nebo já u bičování hotov sem a bolest má v opatřeňú mém veždy. Ps37,19 Nebo zlost mú zvěstovati budu a pomyšľu o mém hřiešě. Ps37,20 Ale nepřietelé moji živi budú a utvrzeni sú nad mě, rozmnožili sú sě, jižto nenávidiechu mne lstivě. Ps37,21 Již otplacujú zlým za dobré, zdieráchu mi, nebo následovách dobrotu. Ps37,22 Neopúštěj mne, hospodine bože mój, a neotchoď ote mne. Ps37,23 Vzezři ku pomoci méj, hospodine bože zdravie mého.
Feřie úternie počíná, XXXVIII.
Ps38,1 Ps38,2 Řekl sem: „Ostřiehati budu cěst mých, abych neshřěšil v jazycě mém. Uložil sem ustóm mým strážu, když by sě vzprotivil hřiešník proti mně.“ Ps38,3 Oněměl sem a ponížen sem a mlčal sem ot dobrých, nebo obnovena jest bolest má. Ps38,4 Rozhřielo sě srdce mé ve mně a u myšleňú mém vzplane oheň. Ps38,5 Mluvil sem v mém jazycě: „Známo mi učiň skonánie mé, hospodine, a počet dnóv mých který jest, abych věděl, co mi sě nedostane.“ Ps38,6 Aj zři, změřitedlny uložil si dni mé mně a postava má jakžto ničse přěd tobú. Nebo jistě jest rozličná ješutnost, všeliký člověk živý. Ps38,7 Nebo jistě v obrazě přěchodí člověk, a nadarmo mútí sě. Shromažďuje a nevie, komu sbierati jě bude. Ps38,8 A nenie které jest čekánie mé, ili ne hospodin? A podstava má u tebe jest. Ps38,9 Ze všěch zlostí mých vyprosť mě, ohavenstvím nemúdrému dal si mě. Ps38,10 Oněměch a neotvořich úst mých, nebo ty učinil si to, Ps38,11 otchyl ote mne rány tvé. Ps38,12 Ot moci ruky tvé já sem pohynul u porokováních, pro zlost tresktal si člověka. A hynúti kázal si jako pavúku dušu jeho, nebo zajisté jěšutně mútí všeliký člověk.
