ľudském a na stolici starost chvalte jej. Ps106,33 Uložil řěku u pustotu a východ vód v žieźu, Ps106,34 zeḿu plodistevnú v mirzkost, ot zlosti bydľúcích v niej. Ps106,35 Uložil púšťu v čistcě vód a zeḿu bez vody u východ vód. Ps106,36 I usadil tam lačné a ustavichu město přiebytka, Ps106,37 obsěli sú dědiny i sadili sú vinnicě a učinili sú plod narozenie. Ps106,38 I požehnal jim a rozmnoženi sú přieliš a jich dobytek neumenšil jest. Ps106,39 A umenšeni sú a trápeni sú ot zámutkóv zlých a bolesti. Ps106,40 Vylita jest kramola na kniežata a blúditi kázal jim u bezcěsťú, a ne v cěstě. Ps106,41 I spomohl chudému z nedostatečenstva i uložil jako ovcě čeledi. Ps106,42 Uzřie pravedlní i vzveselé sě a rozličná zlost súží usta svá. Ps106,43 Kto múdrý a chová to a urozumie milosrdím božím?
CVII.
Ps107,1 Ps107,2 Hotovo srdce mé, bože, i činí hotovo srdce mé, zpievati budu a radovati sě budu v chvále méj. Ps107,3 Vstaň, chválo má, a vstaň, slavníku a húsle, vstanu na úsvitě. Ps107,4 Skazovati sě budu tobě v ľudech, hospodine, a slaviti budu tobě v národiech, Ps107,5 nebo veliké i nad nebesa milosrdie tvé a až k oblakóm pravda tvá. Ps107,6 Povyš sebe nad nebesa, bože, a nade všú zeḿú chvála tvá, Ps107,7 aby vysvobozeni byli milostní tvoji. Zdráva mě učiň pravicě tvá a uslyš mě. Ps107,8 Bóh mluvil jest v svatém svém: „Vzveseľu sě a rozděľu zeḿu sikcimskú a podolé stanovišť rozměřu. Ps107,9 Mój jest Galaad a mój jest Manases a Effraim příjemcě hlavy. Juda král mój, Ps107,10 Moab hrnec nadějě mé. V zeḿu idumskú rozprostru třěví mój, mně cuzozemci přietelé učiněni sú.“ Ps107,11 Kto mě vyvede
