ot věku si ty. Ps92,3 Vzdvihly sú řěky, hospodine, vzdvihly sú řěky hlas svój. Vzdvihly sú řeky vlny své, Ps92,4 ot hlasóv vód mnohých. Divné širokosti morské, divný u výsosti hospodin. Ps92,5 Svědečstvie tvá věčna učiněna sú přieliš, dóm tvój dóstojen jest svatosti, hospodine, v dlúhosti dnóv.
XCIII.
Ps93,1 Bóh pomsty hospodin, bóh pomsty svobodně činil. Ps93,2 Povyš sebe, jenž súdíš zeḿu, navrať otplatu pyšným. Ps93,3 Dokovad hřiešníci, hospodine, dokovad hřiešníci pochvalovati sě budú, Ps93,4 vypravovati budú a vzmluvie zlost, vzmluvie všickni, jižto činie nepravost? Ps93,5 Ľud tvój, hospodine, ponížili sú a dědičstvo tvé nuzili sú. Ps93,6 Vdovu a příchozieho zabili sú a sirotky zbili sú. Ps93,7 I řekli sú: „Neuzří hospodin ani urozumie bóh Jákob.“ Ps93,8 Urozumějte, nesmyslní v ľudech, a blázni, někda usmyslejte. Ps93,9 Jenž štiepil ucho, neuslyší, nebo jenžto složil oko, neopatří? Ps93,10 Jenžto treskce národy, netresktal by, jenžto učí člověka umění? Ps93,11 Hospodin vie myšlenie ľudská, nebo jěšutna sú. Ps93,12 Blahoslavený člověk, jehožto ty naučíš, hospodine, a [z ]text doplněný editorem[1346]z] de lat.zákona tvého naučíš jej, Ps93,13 aby mu ottušil ot zlých dnóv, donědž sě nevykopá hřiešníku jáma. Ps93,14 Nebo neotpudí hospodin ľuda svého a dědičstva svého neopustí, Ps93,15 kda pravda obrátí sě v súd, a jižto vedlé nie, všickni, jižto sú pravého srdcě. Ps93,16 Kto vstane mi protiv zlostivým nebo stane se mnú protiv čiňúcím zlost? Ps93,17 Jedno že hospodin spomohl mi, jednak bydlila by u pekle dušě má. Ps93,18 Ač sem řekl: „Hnula sě jest noha má,“ milosrdie tvé, hospodine, pomáhalo mi. Ps93,19 Podlé mnostvie bolestí
