budeš. Ps50,19 Obět bohu duch zamúcený, srdce skrušené a ponížené, bože, nepohrzěj. Ps50,20 Dobrotivě učiň, hospodine, v dobréj vóli tvéj Opatřenie, aby byly ustaveny zdi Města pokoje. Ps50,21 Tehdy obľúbíš oběti a ofěry, tehdy vzložie na oltář tvój telcě.
LI.
Ps51,1 Ps51,2 Ps51,3 Co sě chválíš ve zlosti, jenž mocen si v křivdě? Ps51,4 Cělý den nepravost myslil jest jazyk tvój, jako obnovatedlnicě ostrá učinil si lest. Ps51,5 Miloval si zlost nad dobrotu, křivdu viece mluviti než pravdu. Ps51,6 Miloval si všeckna slova zápovědná jazykem lstivým. Ps51,7 Proto bóh zkazí tě do konce, vyvrátí tě a vynese tě z schrány tvé a kořen tvój z země živých. Ps51,8 Uzřie praví i budú sě báti a nad ním vzsmějú sě i dějú: Ps51,9 „Aj zři, člověk, jenž nepoložil boha u pomoc svú, ale úfal ve mnostvie bohacství svých i přěmohl sě v ješutnosti svéj.“ Ps51,10 Ale já jako oliva plodná v domu božiem, úfal sem v milosrnosti božie u věky a u věky věkóm. Ps51,11 Zpoviedati sě budu tobě u věky, nebo učinil si, a čakati budu jmeni tvého, nebo dobré jest v obezřěňú tvých svatých.
LII.
Ps52,1 Řekl nemúdrý v srdcu svém: „Nenie boha.“ Ps52,2 Zkaženi sú a ohaveni učiněni sú ve zlostech, nenie, kto činil dobřě. Ps52,3 Bóh s nebe sezřěl na syny člověčie, aby viděl, jest li rozumný neb hledajúcí boha. Ps52,4 Všickni schýlili sú sě, pospolu neužitečni učiněni sú, nenie, kto by činil dobré, ne až do jednoho. Ps52,5 Však vzvědie všickni, jižto činie zlost, již požierajú ľud mój jako pokrm chlebný. Ps52,6 Bóh nevzývali sú, třěsiechu sě strachem tu, kdežto nebieše strachu. Nebo bóh roprášil jest kosti jich, jižto sě ľudem ľúbie, pohaněni sú, nebo jest pohrděl jimi.
