aby ju otnesli. A navráceni buďte zasě a styďte sě, jižto chtie mému zlému. Ps39,16 Neste inhed hanbu svú, jižto mi dějú: „Hoře, hoře!“ Ps39,17 Radujte sě i veselte nad tobú všickni hledajúcí tebe a řkú veždy: „Velbi sě hospodin,“ jižto milujú spasenie tvé. Ps39,18 Ale já žebrák a chudý sem, hospodin opieká sě mnú. Pomocník mój a obranitel mój ty si, bože mój, nemeškaj.
XL.
Ps40,1 Ps40,2 Blahoslavený, jenž sě smiluje nad pracnými a nad chudým, v den zlý vysvobodí jej hospodin. Ps40,3 Hospodin zachová jej a uzdraví jej a blahoslavena učiní jej v zemi a nepoddá ho v dušu nepřátel jeho. Ps40,4 Hospodin pomoc přinese jemu na lože bolesti jeho, všucknu posteľu jeho oblehčil si v nemožeňú jeho. Ps40,5 Já sem řekl: „Smiluj sě nade mnú, uzdrav dušu mú, nebo shřěšil sem tobě.“ Ps40,6 Nepřietelé moji řekli sú mně zlé: „Kdaž umře a zahyne jmě jeho?“ Ps40,7 A pakli vchodieše, aby viděl, jěšutnost mluvieše, srdce jeho sbierati bude zlost v sobě. Vychodieše ven i mluvieše Ps40,8 sám v sobě. Proti mně vrtráchu všickni nepřietelé moji, protiv mně umyšlováchu mně zlá. Ps40,9 Slovo ducholové ustavili sú protivo mně: „Čili ten, jenž spí, nepomiení, aby vstal?“ Ps40,10 Anebo člověk pokoje mého, v něhožto úfajiech, jenž jědieše chléb mój, vzvelbil nad mě potupenie. Ps40,11 Ale ty, hospodine, smiluj sě nade mnú a vzkřěs mě, i odplacu jim. Ps40,12 V tom sem poznal, že jsi mně chtěl, nebo nevzraduje sě nepřietel mój nade mnú. Ps40,13 Nebo pro mú nevinu přijal si mě i utvrdil si mě v obezřěňú tvém u věky. Ps40,14 Blažený hospodin bóh Kajúcích ot věku i [u]text doplněný editorem[607]u] in lat. věk. Buď, buď.
XLI.
Ps41,1 Ps41,2 Jakožto jelen žádá k studniciem vód, tak žádá dušě má k tobě, hospodine. Ps41,3 Žiezněla jest duše
