mě ot osidla, ješto sú polékli mně, a ot pohoršenie dělajúcích zlost. Ps140,10 Padnú v sietku jeho hřiešní, jednostajně sem já, doňedž neminu.
CXLI.
Ps141,1 Ps141,2 Hlasem mým k hospodinu volal sem, hlasem mým k hospodinu modlil sem sě. Ps141,3 Vyľú v obezřěňú jeho modlitvu mú a zámutek mój přěd ním zvěstuju, Ps141,4 v hynuťú ze mě duchu mého, a ty si poznal stezky mé. Na téj cěstě, na niežto sem chodil, skryli sú osidlo mně. Ps141,5 Znamenávách na pravici a vidiech a nebieše, kto by mě poznal. Zhynul běh ote mne a nenie, kto by hledal dušě mé. Ps141,6 Volal sem k tobě, hospodine, řekl sem: „Tys nadějě má, diel mój v zemi živých.“ Ps141,7 Přizři ku prosbě mé, nebo ponížen sem přieliš. Vysvoboď mě ot stíhajúcích mě, nebo posíleni sú nad mě. Ps141,8 Vyveď [z ]text doplněný editorem[2036]z] de lat.strážě dušu mú ke zpovědi jmeni tvému, mne čakajú praví, doňedž otplatíš mně.
Žalm CXLII.
Ps142,1 Hospodine, uslyš modlitvu mú, ušima přěslyš prosbu mú v tvéj pravdě, uslyš mě v tvéj pravedlnosti. Ps142,2 I nevchoď v súd s tvým sluhú, nebo nezpraví sě přěd tvým obličejem všeliký živý. Ps142,3 Nebo stíhal jest nepřietel dušě mé, ponížil jest na zemi život mój, usadil mě jest ve tmách jako umrlcě světské. Ps142,4 I vztúžil sě jest ve mně duch mój, ve mně smútilo sě jest srdce mé. Ps142,5 Památen sem byl dnóv starých, myslil sem ve všěch dielech tvých i v skutciech rukú tvú myslil sem. Ps142,6 Zprostřěl sem rucě moji k tobě, dušě má jako země bez vody tobě. Ps142,7 Rychle uslyš mě, hospodine, zhynul jest duch mój. Neotvracuj obličěje tvého ote mne a podoben budu schoďujúcím v jezero.
