obveselil si všěckny nepřátely jeho. Ps88,44 Otvrátil si pomoc mečě jeho a nebyls pomocen jemu u boju. Ps88,45 Zkazil si jej ot očiščenie a stolicu jeho na zemi ustavil si. Ps88,46 Zmenšil si dni času jeho, oblil si jej hanbú. Ps88,47 Dokovad, hospodine, otvracuješ obličej svój do koncě, vzplane jako oheň hněv tvój? Ps88,48 Rozpoměň, která má postava, čili ješutně ustavil si všěckny syny člověčie? Ps88,49 Co jest člověk, jenžto živ bude a neuzří smrti a vyprostí dušu svú z rukú peklnú? Ps88,50 Kde sú milosrdenstvie tvá stará, hospodine, jako si přisáhl Davidovi u pravdě tvéj? Ps88,51 Památen buď, hospodine, rúhoty slúh tvých, jež sem zdržal v lóně mém, mnohých národóv, Ps88,52 jež sú zukárali […]text doplněný editorem[1301]…] inimici tui, Domine, quod exprobraverunt lat. (homoiot.) proměněnie mazaného tvého. Ps88,53 Blažený hospodin u věky. Buď, buď.
LXXXIX.
Ps89,1 Hospodine, útočišče ty učiněn si nám ot národa do narozenie. Ps89,2 Dřéve než hory byly a než země i svět, ot věku až u věk ty si bóh. Ps89,3 Neotvracuj člověka u poníženie, a řekl si: „Obraťte sě, synové člověčí!“ Ps89,4 Nebo tisúc let přěd očima tvýma jako den včerajší, ješto minul. A strážě v noci, Ps89,5 jež za nic sě jmajú, léta jich budú. Ps89,6 Ráno jakožto býlé přejde, ráno ktvi a přejde, večer spadni, ztvrděj a zsechni. Ps89,7 Nebo zhynuli sme v hněvě tvém a v rozľúceňú tvém smútili sme sě. Ps89,8 Uložil si zlosti našě v obezřěňú tvém, věk náš v osvieceňú obličěje tvého. Ps89,9 Nebo všickni dni naši zhynuli sú a v hněvě tvém hyneme. Léta našě jako pavúk dopoloveny budú, Ps89,10 dnové našich let v nich sedmdesát let. Ale ač u mocech osmdesát let, a viec jich úsilé a bolest. Nebo nadešla ny krotkost
