jeho u věky. Poděkujte, otcu i synu i svatým duchem, chvalme i povyšme jeho u věky. Blahoslavený si, hospodine, v tvrdosti nebeské i chvalitedlný i slavný i povýšený u věky.
Žalma Davidova
TeDeum1,1 Tě boha chválíme, tě hospodina skazujem. TeDeum1,2 Tě věčného otcě všěcka země čstí. TeDeum1,3 Tobě všickni anjeli, tobě nebesa i rozličné mocnosti, TeDeum1,4 tobě cherubín a serafín nepřěstávajúcím hlasem provolávají: TeDeum1,5 „Svatý, Svatý, Svatý, hospodin bóh Saabaot. TeDeum1,6 Plna sú nebesa i země velebnosti chvály tvé.“ TeDeum1,7 Tě slaví apoštolský kór, TeDeum1,8 tě prorokový chvalitedlný počet, TeDeum1,9 tě umučenníkový stvúcí chválí zástup. TeDeum1,10 Tě po všěm světu svatá tě skazuje cierkev, TeDeum1,11 otcě nesmierné velebnosti, TeDeum1,12 slavného tvého pravého a jediného syna, TeDeum1,13 svatého a utěšitele ducha. TeDeum1,14 Ty král chvály, Kriste, TeDeum1,15 ty věčný si otcóv syn, TeDeum1,16 ty, k vysvobozeňú příjemcě člověka, neuhrozil si dievčí život, TeDeum1,17 ty z přěmoženie smrti pekelné otevřěl si věřúcím královstvie nebeské. TeDeum1,18 Ty na pravici božie sedíš v chvále otcovéj, TeDeum1,19 súdcě věřitedlen si býti příchoz. TeDeum1,20 Tebe proto prosímy, sluhám tvým spomoz, ježto si drahú krv́ú vykúpil. TeDeum1,21 Věčnú kaž [s ]text doplněný editorem[2277]s] cum lat. svatými tvými chvalú obdarovati. TeDeum1,22 Zdráv učiň ľud tvój, hospodine, a požehnaj dědičstv́u tvému TeDeum1,23 a vládni jimi a vzpodejmy jě až u věk. TeDeum1,24 Po všě dni chválíme tě TeDeum1,25 a slavíme jmě tvé u věk i u věky věkóm. TeDeum1,26 Rač, hospodine, dne tohoto bez hřiecha ostřieci ny. TeDeum1,27 Smiluj sě nad námi, hospodine, smiluj sě nade mnú. TeDeum1,28 Buď milosrdie tvé, hospodine, nad námi, jako sme úfali v tě. TeDeum1,29 V tě, hospodine, úfal sem, nebudu pohaněn u věky.
CantL1,46 Velbí dušě má hospodina CantL1,47 i radoval sě duch mój u bozě, spasiteľu mém. CantL1,48 Nebo obezřěl poníženie roby své: nebo aj zři, z toho blahoslavenú mě dějú všickni národové, CantL1,49 nebo učinil mi veliká, jenž mocen jest, i svaté jmě jeho CantL1,50 a milosrdenstvie jeho ot narozenie do narozenie bojúcím sě jeho. CantL1,51 Učinil moc v rameni svém, rozprášil pyšné mysľú srdcě svého. CantL1,52 Ssadil mohúcie [s ]text doplněný editorem[2282]s] de lat. stolicě i povýšil ponížené. CantL1,53 Lačné naplnil dobrých a bohaté opustil jěšutny. CantL1,54 Přijal Muž vidúcí boha, dietě své, rozpomanuv milosrdie svého, CantL1,55 jakožto mluvil jest k otcóm našim, Abrahamovi i pokoleňú
