nohu tvú ani sě vzdřieme, jenžto ostřiehá tebe. Ps120,4 Aj zři, nevzdřieme sě ani spáti bude, jenžto střěže Mužě vidúcieho boha. Ps120,5 Hospodin ostřiehá tebe, hospodin obráncě tvój na ruku pravicu tvú. Ps120,6 Přěs den slunce neožže ani měsiec přěs noc. Ps120,7 Hospodin ostřiehá tebe ote všeho zlého, ostřěz dušu tvú hospodin. Ps120,8 Hospodin ostřěz vchod tvój i východ tvój, nenie i věky věkóm.
CXXI.
Ps121,1 Veselil sem sě v těchto, ježto sú mi pověděna: „V dóm boží pójdeme.“ Ps121,2 Stojúcie biechu nohy našě v sienech tvých v Jeruzalémě. Ps121,3 Jeruzaléme, jenžto ustavuje sě jakožto město, jehožto účěstenstvie jest v něm samém. Ps121,4 Nebo tam vzešla sú pokolenie, pokolenie božie, svědečstvo Izrahelovo, ku přikázaňú jmeni božiemu. Ps121,5 Nebo tam seděli sú seďúcí v súdě, seďúcí nad domem Davidovým. Ps121,6 Proste, ješto ku pokoju sú Jeruzalém, a obizenstvie milujúcím tě. Ps121,7 Buď pokoj u moci tvéj a obizenstvie u věžiech tvých. Ps121,8 Pro bratřú mú a bližnie mé mluvil sem pokoj o tobě. Ps121,9 Pro dóm boha našeho hospodina hledal sem dobrého tobě.
Žalma Davidova CXXII.
Ps122,1 K tobě vzvedl sem oči moji, jenžto bydlíš v nebesiech. Ps122,2 Aj zři, jako oči panoš v rukú pánóv svých, jako oči děvicě v rukú panie své, tak [oči]text doplněný editorem[1849]oči] oculi lat. naši k hospodinu bohu našemu, doňadž sě nesmiluje nad námi. Ps122,3 Smiľuj sě, hospodine, nad námi, smiluj sě nad námi, nebo mnoho naplněni sme hrdosti, Ps122,4 nebo mnoho naplněna jest dušě má ohyzd přielišných a hrdosti pyšných.
Žalma CXXIII.
Ps123,1 Jedno že hospodin bieše s námi,
