Křivokláta, hradu králového,
i zbavi ten vešken kraj plena švábového.
Ot korutanského vévody
Pak učinichu králem knězě korutanského,
Jindřicha, člověka dobrého, ale k tej věci sprostného.
Neb ten za sobú královnu jmieše
a tomu král Vaněk, jěda na vojnu, zemi poručil bieše.
Ten kněz o jiném péčě nejmieše,
jedno že rád, boží muž, syt býti chtieše.
Tehdy říšský král na českú zemi sě složi,
přijev do Čech, přěd Horú silně sě položi.
Ale když byl na cěstě, Plchta z Žirotína,
ten jmenovaný hrdina,
mnoho škody učini v lidech i v koních říšskému
a čest velikú učini rodu svému.
Tehdy pan Jindřich Lipský
a pan Jan Vartmberský
své přátely a lidi sebrasta,
proti říšskému sě na Hory brasta.
Ta tu úsilé mnoho podjěsta,
i přěd Horníky bezpečna neběsta.
Ta jemu škody mnoho tu učinista,
Hor a Kolína mocí obránista.
Toliko škody ot ní jmieše,
až již z země jíti chtieše.
Z měst Němci, když to zlé znamenachu,
na svá města jeho pozvachu.
Hradčené, ti vše zlé zemi počěchu,
Mýtěné, Chrudiměné, Bičověné, Poličěné doskončechu.
Ti Šváby na svá města vzpustichu
a mnoho zlého zemi učinichu.
Ti na Čechy navodiechu,
Čechy kupujíce mučiechu.
Čechové na rozličných cěstách Šváby tepiechu
a mnoho jich v Čechách zbichu.
O českém boji s Šváby
Sta sě, že Švábi v Chrudimi sě sebrachu
a, do Mýta jdúce, mnoho vsí vzebrachu.
Někteří Čechové Šváby ostřěhu
řkúc: „Vězte, žeť vás Čechové střěhú!“
Švábi jechu sě chlubiti,
že každý chce desět Čechóv podstúpiti.
Mezi Turovem a Opočnem Čechy sě s Šváby snidu,
Čechové s nimi v tvrdý boj vnidu.
Nebo málo Čechóv proti mnohu Švábóm jdieše
a mezi Šváby devět hrabí bývalých bieše.
Však Čechové ctně Šváby pobichu,
ale mezi sobú všě koně zbichu.
Čstibor z Uherska, ten tu mezi najlepšími bieše
a ten mnoho vězňóv dobrých domóv vedieše.
O Albrechtovi, říšském králi, vrahu českém
Na léto vrah český Albrecht do Čech počě jíti,
chtě přěkotem český jazyk zahladiti.
Chlapi s kosami s ním jdiechu,
ti všě obilé sieci chtiechu,
aby Čechy hladem sě rozlezli
a Švábi by u pustú zemi vešli.
Hradóv by nemohli držěti
řka: „My budem u městech ležěti,
nám z jiných zemí ztravu povezú,
a Čechové hladem s hradóv, z země polezú.“
Jda do Čech, když sě přěs Rýn poveze,
Ješek, jeho synovec, na strýci sě sveze.
Ten jinoch šlechetný zabi tu strýcě svého
a tiem i pomsti krále, ujcě bratra svého.
Ten Ješek [byl]text doplněný editorem z sestry krále českého,
a protož i zbavi Čechy vraha nemilostivého.
A také že neslušalo, jedno ot svého sníti,
jenž tak nevěrně směl svého sestřěncě zabiti.
O českých pánóv zlých obyčějích
Pak sě češčí páni zlých obyčějóv přijechu,
za kratochvíl v kostky jhrajiechu.
Z něhož dřéve
