[Dalimilova kronika, rukopis vídeňský]

Österreichische Nationalbibliothek (Vídeň, Rakousko), sign. NK Ser. nova 33, 1r–30v. Editoři Daňhelka, Jiří a kol., Černá, Alena M. Ediční poznámka
<<<<<14v15r15v16r16v17r17v18r18v>>>>>
Zobrazit ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

„Budú li sě menší koho báti,

musie nás ctnějších v svých příhodách hledati.“

Tak věčšie menším sě na škodu poradichu

a svým králem čápa učinichu.

Čáp, jsa králem, o jich radě počě netbati

i jě sě věčších prvé vybierati.

Malá za velikú sě skryjieše

a čáp, malé netbajě, věčší pohltieše.

A když věčšie již řiedky biechu,

menšie sě jim smějiechu

řkúc: „Vy na náši škodu krále dobyste

a pro svú zlob síly zbyste.“

Tehdy jim veliká otpovědě:

„Nesmějte sě, jáť to dobřě vědě!

Pozvalť je král na hody svého děda,

budeť i malým i velikým do čás běda.

Ažť sě sbéře králóv rod, budúť nás jiesti.“

A pro to slovo nesměť ijedna kalu miesti.

„Poslúchajte slova mého!

Blázn svým hledá cizieho zlého.

Bychom byly pně za král jměly,

tohoto bychom zlého netrpěly.

Ač kdy chci málo podřiemati,

o červeném nosu bude mi sě kolotati.

Jděte ote mne preč, vily,

budeť mnieti král, bychom o jeho červeném nosě mluvily.“

Podlé této kázni Vršovcóm sě stalo,

jehož sě jim nikdy nezdálo.

Kak sú Vršovcě bradáči zsěkli, ty pány nevěrné

Ciesař na Uhry knězi s sobú káza jíti,

kněz sebe miesto káza Božějovi a Mutyně v zemi býti.

A když Božěj a Mutyně v zemi za starostu ostasta,

po knězě Bořivojě do Polan poslasta,

chtiece tiem jiné pány umdliti

a, válku učiniece, obú kněží užiti.

Bořivoj škodu velikú v zemi učini.

Kněz sě vráti, Vacek Vršovcě z škody vzvini.

Kněz v Čechách město dobré jmieše,

to Vratislav slovieše.

Ješče na tom hradišči stojí býlé

ot města za pól míle.

Kněz sě stavi na tom hradě

i sěde tu s věrnými v radě.

Vršovcóv v radu nepustichu.

A tu knězi všichni slíbichu

ni stara, ni mlada živiti,

ale Vršovcě všěcky zbíti.

Kněz, vyšed z rady, v jistbu vstúpi,

Mutyně nevěda, v jistbě jej zastúpi.

I jě sě k němu mluviti

řka: „Proč si směl u mój dvór jíti,

a jsa svých kniežat pravá zhúbcě

a našich nepřátel v zemi pravá snúbcě?“

I káza jej přěd sobú zabiti

a jeho rod vešken zbíti.

Kněz posla Vacka na Božějě,

druhého zemského zlodějě.

Ten na Lubici sedieše,

kdež město tvrdé i hrad jmieše.

Neb Lubici Cidlina obchodí

a tu Cidlina v Labe vchodí.

Strážný jězdcě pánu povědě,

Božěj vecě: „Jáz to sám dobřě vědě,

že s vojny náši přietelé jědú

a dnes k obědu přijědú.“

I káza most spustiti

a hostě inhed v hrad pustiti.

Vacek, jakž brzo s koně skoči,

všěckny v jistbě zaskoči.

Božějě tu inhed rozsěku

a všicku jeho čeled zsěku.

Božějóv syn do lesa běžieše

a již ovšem utečieše,

ale sukně jej červená prosoči.

Tu syn Vackóv neboha zoči,

toho ten tu zahubi.

Kněz všě Vršovcě zhubi.

Dva syny ovšem krásná Božějova u Prazě biešta,

ta sě tu žákovstvu učiešta.

Kat jě vzem pod paží, na tržišče nesieše

a bradatici v druziej rucě držieše.

Pacholíčky žalostivě plakášta

a „Matko, pomoz, matko, pomoz!“ volášta.

Kat, vzved jima bradu, jako bravu

stě krásnýma děťátkoma

 
logo ÚJČ Copyright © 2006–2024, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2024, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2024, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 17 lety, 8 měsíci a 3 dny; verze dat: 1.1.25
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Strategie AV21
Web je podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projektem č. LM2023062
(LINDAT/CLARIAH-CZ).