[Dalimilova kronika, rukopis vídeňský]

Österreichische Nationalbibliothek (Vídeň, Rakousko), sign. NK Ser. nova 33, 1r–30v. Editoři Daňhelka, Jiří a kol., Černá, Alena M. Ediční poznámka
<<<<<20r20v21r21v22r22v23r23v24r>>>>>
Zobrazit ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

a však sami zdrávi biechu

a jich kořist jich panie vidiechu.

Slušie každému dobrým býti,

neb jeho čest po stu let budú mluviti.

V tom boji mezi najlepšími Chval bieše,

ten na ščítě ostrvu jmieše.

A tu ostrva k jménu přijide,

slušno by bylo slyšěti, kako ten rod najprvé vznide.

Ot zdvíhanie svatého Prokopa

Léta ot narozenie syna božieho

po tísici po dvú stú čtvrtého

by svatého Prokopa vzdvíhanie

a jeho mezi svaté připisánie.

Po tom kněz i biskup snide,

Vladislav, jeho synovec, v kněžstvo vnide.

Biskupem Ondřěje zvolichu

a toho, ne jakž právo, zeměné učinichu,

nedachu sě jemu v sbožie uvázati

ni chtiechu jeho poslúchati,

že bieše Němci na Prazě obrok dal

a Němcě byl v svój dvór vzal.

Biskup, zaklev zemi, do Říma jide

a v krátcě v Římě v chudobě snide.

Kněz Vladislav kardinála do země připravi,

ten zemi kletvy zbavi.

Pelhřima na biskupstvo zvolichu

a jeho s velikú čstí světichu.

Ot přěpuščenie krále Přěmysla třetieho

Toho léta kněz Vladislav snide,

syn jeho Přěmysl na otcóv stolec vznide.

Ten počě nemúdřě mluviti

řka: „Vy Čechové nemóžte mne z země i s bohem vypuditi.“

Pro to slovo chtiechu jej Čechy zabiti,

kněz, kryv sě dlúho, musi z země jíti.

Když kněz v ciesařově dvořě stojieše,

doňadž stravu jmieše, dotud čstěn bieše.

Ale když nic nejmějieše,

za jiného chlapa stojieše.

K tomu jej chudoba připudi,

že svój život robotú vztrudi.

V Řězně kamenie nahoru kolem táhnieše

a v tom ze dvú penězí přěs cělý den chodieše.

S knězem Smil Světlík bieše,

ten s knězem v kole dobřě chodieše.

Jeden mu mzdy nerodi dáti,

nedobyv právem, jě sě k bohu žalovati.

Kněz sě na svój stav rozpomanu

a to jemu na mysl tanu,

že pro jeho řěč nemúdrú bóh naň to přěpustil […]text doplněný editorem

A když v tom stavu v Římě biešta,

v jeden svatý den jiesti nic nejmějiešta.

Vládař, jenž sobě jmě Bořek jmieše,

ten knězi ovšem věren bieše.

Ten knězě v Řězně naleze

a zlata mu sto hřiven přinese.

Když kněz uzřě zlato,

věz, kako tbáše na to.

Kakoť ovšem chud bieše

a jiesti nic nejmějieše,

v smiešě počě Smila tázati,

umie li zlato plavati.

Smil mysle, kako je za zlato chleba kúpiti,

smějě sě vecě: „Bylo by toho pokusiti.“

Kněz vecě: „Hlediž na to!“

i vrže v Dunaj zlato.

Smil, vlasy s hlavy dera,

vece: „Toť letí, hara, čerte, hara!“

I jě sě Smil na knězě hněvati

a knězi velmi porokovati

řka: „Chudé kniežě, co budeš dnes jiesti?

By svátek nebyl, pro kus chleba musil by cělý den hlínu miesti.“

Kněz vecě: „Nechci toho učiniti,

raději budu v kole choditi.“

Tak sě svéj chudobě i nasmiešta,

neb na každý den z chleba slúžiešta.

To naň bieše bóh přěpusti,

že nemúdrú řěč z svých úst byl vypustil.

Ale když sě poká svého hřiecha,

přijide mu božie útěcha.

Páni češčí poň poslachu

a zemi jemu opět vzdachu.

 
logo ÚJČ Copyright © 2006–2024, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2024, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2024, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 17 lety, 8 měsíci a 3 dny; verze dat: 1.1.25
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Strategie AV21
Web je podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projektem č. LM2023062
(LINDAT/CLARIAH-CZ).