[713]číslo strany tisku238 9 zd. | K přehl. 'o > ě viz doslov, s. 749 n. |
241 15 zd. | O tzv. přísuvných vokálech viz studii B. Havránka, Mnéma (sbor. Zubatého), Praha 1926, 356 n. |
242 14 zd. | Jestliže nepředpokládáme něm. původ slova hezký (na základě nář. podoby herzky, která by mohla ukazovat k něm. herrisk), musíme čes. hezký odvozovat ze stupně gъd-, e zde tedy nevzniklo z o. |
245 19 | V dokladech jako dyetatkuo, ſtwuorzen atd. může grafika znamenat jen labiovelarizaci konsonantu; viz Trávníček, PříspHlásk., 96 n., a doslov, s. 752. Staré nářeční doklady podoby vůda, vuoda v míst. jménech shromáždil Utěšený, NŘ 38, 1955, s. 257. |
247 6 | O možnosti německého vlivu na diftongizaci viz Beer, VKČSN 1905, 7, s. 15. |
248 11 | Viz. pozn. k 86/22. Sloveso brouzdati vzniklo křížením kořene brod- s onomat. bruzg- (Holub–Kopečný 77). |
252 1 | V předložce ku není ovšem u jerovou střídnicí (je na místě lichého jeru!), nýbrž je to vkladný vokál vzniklý před labiálou. Podobný stav je i v polštině, slovenštině a v zakarpat. ukr. nářečích. Jinak než foneticky vykládají tento jev P. Zwoliński, Poradnik językowy 1956, s. 358; Bajerowa, Zeszyty naukowe (Wyższa szkoła ped. w Katowicach), 1959, 85 n.; M. Vey, Mélanges… Paul Boyer, Paris 1925, 313 n. |
253 14 zd. | Místo v má být m. (Gb.) |
255 9 | Viz pozn. k 91/9. |
258 12 zd. | Znění chomáč je snad prvotní, viz Machek 159. |
260 6 | O změně ú > ou viz doslov, s. 753 n. |
261 24 | Psaní daufati je možno chápat také jen jako projev zániku heterosylabické výslovnosti o–u v tomto slově. |
262 14 zd. | Místo tauzye má být tauze. (Gb.) |
262 7 zd. | Koncovka -ou v slovenském instr. sg. f. není vlivem českým – viz doslov, s. 731. |
263 7 | O německém vlivu na změnu ú > ou viz Beer, VKČSN 1905, 7, s. 16. |
266 13 | O předpokládané prejotaci ’u viz doslov, s. 748 n. – V koncovce –ьju měkký jer změkčil již v psl. předcházející souhlásku, ovšem nikoliv v palatálu, ta vznikla až morfologickou analogií (podle lok. sg. znameňí, nom. sg. znameňie atd.). |
270 16 zd. | Starší doklady s iu (od 12. stol.) jsou v listinách: Liutomerici (12. stol.), Liutomericensis (1146–8), Liuthomeric, Liuthomir (1177), Livbe (1178), Liube, Liubichas (12. stol.), in Liutomericensi provincia, Liubochwan (13. stol.) atd. Viz Bergmann, LF 48, 1921, 234 n. |
271 17 | Rozczyuk = rozčuch; Gebauerova emendace, LF 9, 309. |
275 15 zd. | Viz pozn. k 270/16 zd. |