Gebauer, Jan: Historická mluvnice jazyka českého, Díl I, Hláskosloví

Gebauer, Jan. Historická mluvnice jazyka českého, Díl I, Hláskosloví. Praha, 1963.
<<<<<709710711712713714715716717>>>>>
Skrýt ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

[713]číslo strany tisku238 9 zd.

K přehl. 'o > ě viz doslov, s. 749 n.

241 15 zd.

O tzv. přísuvných vokálech viz studii B. Havránka, Mnéma (sbor. Zubatého), Praha 1926, 356 n.

242 14 zd.

Jestliže nepředpokládáme něm. původ slova hezký (na základě nář. podoby herzky, která by mohla ukazovat k něm. herrisk), musíme čes. hezký odvozovat ze stupně gъd-, e zde tedy nevzniklo z o.

245 19

V dokladech jako dyetatkuo, ſtwuorzen atd. může grafika znamenat jen labiovelarizaci konsonantu; viz Trávníček, PříspHlásk., 96 n., a doslov, s. 752. Staré nářeční doklady podoby vůda, vuoda v míst. jménech shromáždil Utěšený, NŘ 38, 1955, s. 257.

247 6

O možnosti německého vlivu na diftongizaci viz Beer, VKČSN 1905, 7, s. 15.

248 11

Viz. pozn. k 86/22. Sloveso brouzdati vzniklo křížením kořene brod- s onomat. bruzg- (Holub–Kopečný 77).

252 1

V předložce ku není ovšem u jerovou střídnicí (je na místě lichého jeru!), nýbrž je to vkladný vokál vzniklý před labiálou. Podobný stav je i v polštině, slovenštině a v zakarpat. ukr. nářečích. Jinak než foneticky vykládají tento jev P. Zwoliński, Poradnik językowy 1956, s. 358; Bajerowa, Zeszyty naukowe (Wyższa szkoła ped. w Katowicach), 1959, 85 n.; M. Vey, Mélanges… Paul Boyer, Paris 1925, 313 n.

253 14 zd.

Místo v má být m. (Gb.)

255 9

Viz pozn. k 91/9.

258 12 zd.

Znění chomáč je snad prvotní, viz Machek 159.

260 6

O změně ú > ou viz doslov, s. 753 n.

261 24

Psaní daufati je možno chápat také jen jako projev zániku heterosylabické výslovnosti ou v tomto slově.

262 14 zd.

Místo tauzye má být tauze. (Gb.)

262 7 zd.

Koncovka -ou v slovenském instr. sg. f. není vlivem českým – viz doslov, s. 731.

263 7

O německém vlivu na změnu ú > ou viz Beer, VKČSN 1905, 7, s. 16.

266 13

O předpokládané prejotaci ’u viz doslov, s. 748 n. – V koncovce –ьju měkký jer změkčil již v psl. předcházející souhlásku, ovšem nikoliv v palatálu, ta vznikla až morfologickou analogií (podle lok. sg. znameňí, nom. sg. znameňie atd.).

270 16 zd.

Starší doklady s iu (od 12. stol.) jsou v listinách: Liutomerici (12. stol.), Liutomericensis (1146–8), Liuthomeric, Liuthomir (1177), Livbe (1178), Liube, Liubichas (12. stol.), in Liutomericensi provincia, Liubochwan (13. stol.) atd. Viz Bergmann, LF 48, 1921, 234 n.

271 17

Rozczyuk = rozčuch; Gebauerova emendace, LF 9, 309.

275 15 zd.

Viz pozn. k 270/16 zd.

X
 
logo ÚJČ Copyright © 2006–2023, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2023, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2023, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 17 lety, 5 měsíci a 18 dny; verze dat: 1.1.24
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Strategie AV21
Web je podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projektem č. LM2023062
(LINDAT/CLARIAH-CZ).