Vyhledávání (skrýt)

Gebauer, Jan: Historická mluvnice jazyka českého, Díl I, Hláskosloví

Gebauer, Jan. Historická mluvnice jazyka českého, Díl I, Hláskosloví. Praha, 1963.
<<<<<702–705706707708709710711712713>>>>>
Skrýt ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

[709]číslo strany tisku109 13

Svěděti se s kořenem svęd- smísilo až druhotně (v polštině) a totéž platí také asi o slovenském smäd (Machek 487, 458).

114 3

Přidej: devatnáct, devatdesát, devatset. (Gb.)

115 6 zd.

Gebauerova nedůvěra ke grafice ea, jistě velmi řídké, není odůvodněná – je to bezpochyby záznam výslovnosti ä, jež při přehlásce předcházela před výslovností ě.

116 8

Doklady z Friedrichova CB, jež ukazují počátky přehlásky již v první pol. 12. stol. (Iesutboricih, Iesutboricensi, 1131), viz u Bergmanna, LF 48, 1921, 223 n.

117 24

Novější bádání o Pražských glosách (Greg.) ukazuje, že tyto glosy jsou české s příměsí prvků csl. Za psl. ę se v nich jednou píše en (censto) a jednou ae (ozuzaiaeze „semper examinans“), jindy e nebo a. V slabikách s původním a se píše a. Trávníčkova analýza (Slovanské studie, Praha 1948, 164–8) ukázala, že psaní e, ae zde zachycuje výslovnost české střídnice za ę, tj. ä. Podobná situace je také v glosách Jagićových (Víd.), jež Gebauer ještě neznal (vydány 1903): zde je za ę pouze e. Srov. novější literaturu o této otázce: Weingart, Československý typ cirkevnej slovančiny, Bratislava 1949 (považuje mylně psaní e za ę za znak přehlásky); Trávníček, op. cit.; Pauliny, Slavia 28, 1959, 20–28. – K dokladu cělenie, jejž uvádí Gb. z Praž. zlomků, je třeba dodat ještě pjętikostie, nejsou to však doklady české přehlásky (srov. Mareš, Slavia 28, 1959, s. 132 n.).

119 6 zd.

Tvary typu čes. hráz máme však i v sloven, nářečích (pálenic, pivnic, ulic, lavic, polovic // pálenica atd.; srov. Stanislav, DejSlJaz. II, 170), a zde nepochybně vznikly odsutím -a. Tvar zvláště pronikl i do slovenských nářečí a tam se vykládá jako bohemismus (Stanislav, 1. c., 585); pronikání tohoto západního prvku bylo podporováno tím, že tvar zvlášče, zvláště zapadal do tvarového systému adverbia. K vývoji vztahů ä – 'a, 'á i ke změně ä > ě, e ve východomor. nářečích viz doslov, s. 761.

120 14

Od přejatých českých slov s přehláskou ä > ě v spis. slovenštině je třeba lišit ty případy v nářečích, kdy se a změnilo v ä, e nezávisle na českém vývoji. Viz Stanislav, DejSlJaz. I2, 380 n.

121 8

O možnosti něm. vlivu na českou přehlásku pojednává ze staršího hlediska A. Beer, VKČSN 1905, 7, s. 11 n.

122 25

Machek (130) odvozuje hlesnouti od gъs-, vycházeje z Jungmannova dokladu hesnouti.

123 1

Ke změně á > o v laštině viz Trávníček, HistMl. 79, Havránek, ČsVlast. 3, 193. Ke změně á > o > u v laštině Trávníček, HistMl. 84.

X
 
logo ÚJČ Copyright © 2006–2023, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2023, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2023, Irena Fuková
Vokabulář byl spuštěn před 17 lety, 5 měsíci a 16 dny; verze dat: 1.1.24 		Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Strategie AV21
Web je podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projektem č. LM2023062
(LINDAT/CLARIAH-CZ).