[57]číslo strany tisku3. Za pův. ě (seslabeninu z e). Na př. psl. vьrtêti, mьnêti…, z pův. věrt-, měn-, z koř. vert- vertere, men- cogitare. Srov. § 15 a 23.. –
Stejné zastupování nalézáme také v starých slovích přejatých; na př. ze sthněm. chuning je kъnęzь, z lat. missa sthněm. mëssa je mьša.
55. Změny hlásek těchto v době praslovanské jsou:
a) Po souhlásce měkké změnilo se ъ v ь (přehláska). Na pr. z pův. jugo-, lat. iugum, skr. jugam … mělo by býti *jъgo, a jest psl. jьgo; – tak i v sup. stsl. peštь č. pec… jest –ь m. -ъ (z pův. pektum).
b) Psl. ъ, ь dlouží se v y, i.
ъ-y. Na př. dъm- v stsl dъmą a dym- v stsl. dymati flare, č. dýmati, nadýmati (z koř. dom-, dhom-); – sъp- v stsl. sъpą stč. spu a syp- v stsl. sypati fundere (z koř. seu̯p-, sup-); – dъchnąti a dychati; – lъgati lháti a -lygati stsl. oblygati mentiri, stč. vylyhovati = vylhávati; – rъvati a -ryvati stsl. prêryvati; – sъchnąti a sychati; – kъch- v stsl. kъchnąti stč. kšíti a kychati; – lъk- v polknúti a lyk- v polykati; – mъk- v zamъknąti a zamykati; – slъch- v č. poslechnouti a slych- ve vyslýchati; – rъdêti sę č. rdíti se a ryd- v stsl. ryždь č. ryzí, atd.
ь-i. Na př. kvьt- v stsl. cvьtą stč. ktvu m. kvtu (a toto m. kvьtu) a kvit- v stsl. procvitati č. prokvítati (koř. kvei̭t-, kvit-); – čьtą č. čtu a čitati č. čítati; – lьpêti č. lpěti, lpíti, a prilipati; – pьn- v stsl. pьną č. pnu a pin- v stsl. raspinati č. rozpínati (koř. pen-); – žьną č. žnu a požinati č. požínati; – jьmą č. jmu a jimati č. jímati; – bьrati a sъbirati colligere; – mьrą a stsl. umirati; – dьrati subst. stsl. dira č. díra; – vьrêti bullire, scatere, subst. stsl. virъ vortex, č. vír. –
56. V slovanských jazycích historických psl. hlásky ъ, ь dílem zůstávají, dílem v rozmanité střídnice se mění, dílem zanikají.
Psl. ъ, ь zůstalo v stsl. do nejstarších památek písemných bezmála tak, jak bylo v psl.
Střídnice, jež jednotlivé jazyky slovanské za psl. ъ, ь mají, ukazuje celkem – totiž mimo některé zvláštnosti – následující přehled:
- za psl. (a stsl.) ъ a ь v pętъkъ, sъnъ, orьlъ, dьnь, lьvъ jest české e a e: pátek, sen, orel, den, lev;
- polské e (tvrdé) a e (měkké): piątek, sen, orzeł, dzień, lew;
- luž.-srbské o a e: hluž. i dluž. son, hluž. dźeń, dluž. źéń;
- ruské o a e: pjatokъ, sonъ, orëlъ, denь, levъ;
- bulh. ъ a e, ъ: petъk, sъn, orel, den, lъv;
- srbchorv. a a a: petak, san, orao, dan, lav;
- slovinské e a e: petek, sen, orel, den, lev.
Střídnice tyto jsou z pravidla pohybné, t. j. na svých místech nestálé, bývají tu v jistých případech, v jiných opět nebývají. Na př. k nom. se střídnou samohláskou v č. sen, pol. sen, luž. son, rus. sonъ, srbch.
![[57]číslo strany tisku](/moduly/literatura/obrazy/GbHistMluvnI/00069.jpg){kind=link}