[346]číslo strany tisku16ᵇ; – střed, favus vedle stred, ze strьd-, ſtrzed ŽWittb. 18, 11 a j.; – ostrev, ostrva, dat. lok. ostřvě, na oſtrzwye PassKlem. 106ᵇ; – opatřn- v. opatrn-, v opatrznoſty Pulk. 13ᵃ, adv. neopatrznye t. 63ᵃ; –
pr- v př-: na př. přázdniti vedle prázdniti, przazdniete vacate ŽWittb. 45, 11; – přeč vedle preč z prъčь, przecz Tkadl. 12ᵃ, Mill. 46ᵇ, przeczz Ol. 2. Reg. 11, 12; – přo vedle pro, przo hrzyechy PassKlem. 200ᵃ, przoſtrzyed t. 263ᵃ, przoſtrzyedku t. 214ᵇ; –
kr-, chr- v kř- chř-; na př. křástal, chřástal atp. m. krást-, stsl. krastêlь, krastalь, chrastêlь, pol. chrosciel, rus. korostelь, z korst-, Mikl. Et. Wtb. 139; – dial. skřáň BartD. 109 (laš.) m. skráně; – křeč vedle krčiti z kъrč-; – křtal, chřtal, -álek, vedle krt-, chrt-, z lat. cartilago, krztalky Sal. 603, krztalek Rozk. 1944 a j.; vedle křtal- je další změnou hláskovou také chřtal-: chrztalek Vít. 92ᵃ, chrztalka vſſneho Rhas. 53 a j.; – chřtán n. křtán Us., vedle chrtan, boleſt w chrtanv RostlF. 13ᵃ; – chřupati n. křupati Us., vedle chrupati, rus. chrupnutь rumpi, z chrup- Mikl. Etym. Wtb. 91.
Ku případům jiným, násl. v č. 2 – 4, prozatím nehledíce máme v dokladech uvedených změnu r v ř po souhláskách temných t-, p-, k-, ch-. To upomíná na stejnou změnu lužického r v hluž. š a dluž. ś (obé místo ř) po týchže souhláskách t-, p-, k- (k- je spolu střídnicí za ch-), srov. Mucke 230 sl. Rozdíl jest jen ten, že v srbštině lužické je změna tato ve svých mezích pravidlem (v dluž. podléhá změně té tr-, pr-, kr- vždycky, v hluž. vždy v slabikách měkkých), kdežto v češtině se vyskytuje jen sporadicky. Příčinou její jest zajisté spojení -r se souhláskami vytčenými.
2. Kromě po souhláskách vytčených (v. č. 1) a když následuje hláska jiná než y, i (v. č. 3), vyskytuje se změna r v ř velmi zřídka. Mám tyto příklady, kde
br změněno v bř: brzatrzy PassKlem. 129ᵃ (m. bratří), obrzazy t. 190ᵇ (m. obrazy ?; –
hr v hř: komorník hrzazſky Rožmb. 198 (m. brázský); –
-r (koncové) v –ř: ten darz přijal PassKlem. 209ᵇ; o měnění koncovky -r v -ř ve slovích cizích v. § 274; –
-r- (mezi samohláskami) v -ř-: pl. gen. geſftierzow Kruml. 404ᵃ (jiné tvary jěščeř- nedoloženy); –
rc v řc: arzczybyſkupem PassKlem. 129ᵇ; –
rch v řch: girzcharz Lact. 10c, srov. pol. irzcha vedle ircha, a wierzch č. vrch; –
rt v řt: hurzterz zelotypus Prešp. 1089.
3. Hojnější jsou případy, kde r- změněno v ř-, když následuje -y v slově českém, nebo -i v slově přejatém; tedy změny českého ry a cizího ri v ři. Někdy mění se tak ry, ri samo t. j. nespojené s nijakou souhláskou předcházející; tu zajisté stala se změna tím, že ry a cizí ri
![[346]číslo strany tisku](/moduly/literatura/obrazy/GbHistMluvnI/00358.jpg){kind=link}