[320]číslo strany tiskuKoncové -s odsuto z 2. os. sg. aor. vede duxisti místo vedes, podle skr. abudhas. ř. ἔφυγες, – impf. vedêaše ducebas in. vedêašes, – impt. vedi m. vedis podle skr. bōdhēs a ř. φεύγοις, – ze sg. nom. synъ z pův. sūnus, kostь z pův. -tĭs, – ze sg. gen. sêmene z pův. sēmenes, lat. seminis, atd.
Koncové -d odsuto ze zájm. nom. akk. sg. to m. tod, podle skr. tad, lat. is-tud, – a také z gen. vьlka m. vьlkad, je-li to tvar stejný s abl. skr. vrkād, lat. lupō(d) (Brugm. I. § 663 a II. § 240 a 241 má o tom pochybnosti).
Koncové -r odsuto v subst. psl. mati, dъgti stsl. dъšti, m. matēr-, dъgtēr-; ale tu jest také lit. mote, duktė a skr. mātā, duhitā, pův. -tē, je tu tedy odsutí předslovanské.
Při koncovém -n (budiž původní či z m vzniklé) jest několik různých případů:
a) před -n bylo ь, ъ, slovo končilo se tedy -ьn, -ъn; tu -n prostě odsuto; na př. v sg. akk. kostъ m. -ьn, pův. -im, – synъ m. -ъn, pův. -um; –
b) před -n bylo ē; tu -ēn změnilo se v nosovku -ę; na př. sg. akk. mę, tę, sę, m. -ēn, pův. -ēm; –
c) před -n byly samohlásky o, ō, ā; tu pošinula se samohláska o jeden stupeň směrem k u a z toho pak vyvinuly se náležitě střidnice slovanské; tedy -on se proměnilo v -un a toto v slov. -ъ (n odsuto), – ōn v ūn a toto v slov. y (n odsuto), – ān v ōn a toto v slov.·ą; na př.;
*-on–ъ, v sg. akk. tokъ m. toko-n (postupem: tokon tokъn-tokъ), – aor. 1. sg. vedъ m. vedo-n, – præp. sъ m. son (stupeň přechodní sъn zachován ve složeninách sъn-ьmą atp., ve spřežkách sъňimь = sъn-jimь); –
*-ōn–y, v sg. nom. kamy m. kamōn, podle ř. ἄϰμων; –
*-ān–ą, v sg. akk. ženą m. -ān, pův. -ām, – præs. 1. sg. vezą m. -ān, pův. -ām, podle lat. konj. vehăm (ze staršího vehām); –
d) když po -n bylo ještě -s nebo -ts, byla samohláska předcházející dlouhá (posicí), -s a -ts odpadalo, a výsledky změn dalších byly:
z *-i-ns bylo -īn a z toho psl. -i: v pl. akk. psl. nokti stsl. nošti č. noci, z pův. nokti-ns; –
z *-u-ns bylo -ūn a z toho psl. -y: v pl. akk. syny, z pův. sūnu-ns;
z *-o-ns bylo -uns. -ūn, a z toho psl. -y: v pl. akk. vьlky, z pův. -o-ns, got. vulfans; –
z *-o-nts bylo -unts, -un, a z toho psl. -y: v pt. stsl. vezy, z pův. -onts.
V aor. vedą duxerunt atp. jest ą za předpokládané -ont.
![[320]číslo strany tisku](/moduly/literatura/obrazy/GbHistMluvnI/00332.jpg){kind=link}