[266]číslo strany tiskuSrov. mrus. dial. (lemk.) čom m. čomu (adv.), do-dom m. do-domu Verchr. 52.
Krom toho vynecháno jest u v několika slovích jednotlivých. Na př. poznovu zlin. poznov’ BartD. 11, změna mimořádná, když výraz tento ze svého druhu vypadl a v adverbium sklesl; – rovněž tak vysvětliti jest stč. dobrojtro z býv. dobro-jutro a zajtra, zajtřie atp. ze za jutra atd., dobroytro Mast. 229, Pass. 366, Hrad. 112ᵇ (přejato i do stněm.: zuo der muoter sprach er sâ bêheimisch „dobraytrâ“ Meier Helmbrecht, ed. Lambl, v. 728), zaitra Hrad. 128ᵃ, do zaytrzie t. 8ᵃ, Ol. 1. Reg. 3, 15, zaytrzieyſſy den Pass. 363 atd., vedle zayutrzie Hrad. 85ᵃ na zagytrzye t. 26ᵃ (přehlas. ze zajutřie), na zagitrzie Krist. 44ᵃ, zagitrzieyſſij t. 86ᵃ atd.; – ob. chalpa m. chalupa; – dolnobeč. Agustin m. Aug- Btch. 426, stč. hradá1 z gradual.
ᶥu, ᶥú; iu, iú.
204. Psaním iu, iú rozumíme hlásky w, u, u s praejotací v daných případech zjevnou, tedy dvojhlásky iu (krátkou) a iú (dlouhou); na př. stč. sg. akk. zemiu, instr. zemiú.
Psaním iu, iu rozumíme tytéž dvojhlásky v případech theoreticky žádaných, nehledíc k tomu, je-li také v dokladech psána čili nic. Na př. pro stč. sg. dat. znameňú předpokládáme znění starší (předhistorické) znameniú, – a rovněž tak předpokládáme sg. akk. zemiu pro stč. zemiu a nč. zemi, – 1. os. sg. driemiu a 3. plur. driemiú pro stč. dřiemiu a dřiemiú, přehlas. dřiemi a dřiemí atd.
iu, iú.
205. Hlásky tyto jsou střídnice:
a) iu je za psl. ьju a ьją (srov. § 477):
za psl. ьju, na př. sg. dat. du. a gen. lok. znameniú, psl. zьnamenьju, – du. gen. lok. kostiú, psl. kostьju; –
za psl. ьją, na př. sg. instr. kost iú, psl. kostьją – praes. 1. sg. piú, psl. pьją, – 3. pl. piú, psl. pьjątь, – part. piúc-, psl. pьjątj-.
Předpokládáme, že v případech sem patřících bylo iu, iú, a vede nás k tomu jednak původ těchto hlásek, jednak měkčící vliv, jejž vykonávají na souhlásky předcházející n, d, t a dialekticky též na souhlásky jiné. Vizme to pro příklad při n-: historické znameňú pochází z psl. zьnamenьju; v bývalém -nьju nezmékčilo se n- v ň-, neboť n- od následujícího -ь neměkne; také neměkne n- od samélio -ú, které by se mohlo stažením z -ьju vykládati; ježto však ve známeňú změna n- v ň- vykonána jest, musila tu na přechodu od psl. -nьju k historickému -ňú bývati hláska, která změkčení způsobiti mohla; a to nemohla býti hláska
![[266]číslo strany tisku](/moduly/literatura/obrazy/GbHistMluvnI/00278.jpg){kind=link}