[265]číslo strany tiskuau je nezměněno v slovích přejatých hauptman atp., v. § 191 č. 3; – jindy bývá změněno v aj, hajptman atp., v. § 194; – v pušpan z Buchsbaum, rabovati z rauben, bach- v bachatý a bachor z- bauch, bavlna z Baumwolle, bakalář z baccalaureus a j. je za ně a, srov. § 194.
Slova kup-, kupiti, kupьcь, kupovati atd. přejata jsou z germanštiny, got. kaupôn obchodovati, sthněm. choufón; jsou přejata do slovanštiny v době staré a je v nich u za cizí au, ou. Srov. Kluge 163.
u se přisouvá.
202. u je přisuto v dial. sedum, osum. za spisovné sedm, osm. Tak říká se v Čechách všude a místy též na Moravě a v Slezsku, Šemb. 82 a 43, Kotsm. 11, BartD. 86 (starojick.), t. 81 (hranick.), t. 105 (lašsk.), t. 136 (sev.-opavsk.). Starší doklady toho jsou oſummezczyetma kapitola BrigF. 101, (léta) oſumdeſateho Lún. 1. 1685, ſedum dní Beck. 1, 154, ſedumdeſate a ſedum let t. 211, oſum noh t. 20 a j. Vložené toto -u- je pohybné, gen. sedmi atd. Ale místy drží se a je stálé, na př. v ob. sedumý, osſumý Šemb. 43 (mor., horsk.) a Us. (místy v Čechách). Že je tu vložena samohláska retná (u), k tomu zajisté přispělo sousedství -m.
Stejnou příčinu má u vložené v slovích přejatých, jako Licumburk atp., liczumburka Lún. 1. ops. XV stol., z Lichtumburgka Háj. 292ᵃ atd.
Místo nárt gen. nártu je v nář. doudl. nárut, nárutu, Kotsm. 10.
V nářečí velickém je sg. lok. na tomu poli, o komu BartD. 38; na Moravě má sg. dat. sklonění zájmenného a složeného dial. koncovku -m’ vedle -mu (v. § násl.), a podle toho dostala se koncovka -mu místo -m zvratnou analogií také lokalu jedn.
u se odsouvá.
203. Tu zvláśtě je pozoruhodno vynechávání -u z koncovky -mu. Děje se:
v sg. dat. masc. neutr. Sklonění zájmenného a složeného; doklady toho stč. jsou: (Ježíš) vecě kaapoſtolſkem ſboru Hrad. 78ᵇ, k hrabství Hannonském Kar. 5; hojně rozšířeno v nářečích východních: pán Bůh jem’ odpusť BartD. zlin., tom dobrem člověkovi BartD. 11 (zlin.), t. 29 (pomor.), t. 33 (dol.) a j., nechcú přiznat sa k tom’ Šemb. 123 (moravskoslov.), k mynarovem dvoru Suš. 509, praví jeden druhém, bratr bratrovi svém t. 144, Martin ale k živém Bohu přisahal t. 713 (verš 11slab.), k svojom’ bohu Duš. Listy filol. 1883, 438 (slezsk.); –
v gen. a dat. sg. domu a adv. domu (m. domů); na př. navrać se do dom Suš. 196, dom yudſkemu Ol. Oz. 5, 12 (není-li to omyl pisecký), dóm BartD. 11 (zlin.), t. 52 (dol.) a j., slc. dom; výklad, že by toto dom, dóm ve rčení idem dom atp. bylo akk. (cílový), je mylný.
![[265]číslo strany tisku](/moduly/literatura/obrazy/GbHistMluvnI/00277.jpg){kind=link}