Gebauer, Jan: Historická mluvnice jazyka českého, Díl I, Hláskosloví

Gebauer, Jan. Historická mluvnice jazyka českého, Díl I, Hláskosloví. Praha, 1963.
<<<<<240241242243244245246247248>>>>>
Skrýt ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

[244]číslo strany tiskumnožství welbludu t. 99ᵃ a j. (v EvOl. dosti často), wule Otc. 128ᵃ, wzhuru t. 185ᵃ, věc můz se napraviti t. 81ᵃ (nejstarší doklad s literou ů; nesprávné je domnění, že bratr Jan Roh literu tu vymyslil Blah. 25 a ČČMus. 1862, 31) atd.

Jest tedy v dokladech dosvědčeno ó do pol. stol. XV (NRada, kromě pl. dat. -om, který je ještě u Vorličného v pol. XVI a který zkrácen ve mnohých nářečích se drží dosud); vedle toho vystupuje uo již v 1.pol. XIV (ŽKlem. atd.) a drží se v písmě ještě na sklonku XVI (Lupáč); a vedle toho jest ů (psané u, ú, ů a j.) od pol. XIV (DalC. atd.). Od pol. XIV do pol. XV jsou fase ó uo ů vedle sebe; proto mívají rukopisy z této doby doklady pro všecky, na př. v DalC. jest a) boh 18, wzhoru 8, ſkoro 10, b) buoh 23, t. 29, wzhuoru 58, c) buh 28, t. 76, ſkuro 98; v EvVíd. a) bude woly jeho činiti Jan 7, 17, mozete Mat. 20, 23, b) královstvie buozye Luk. 11, 20, c) abych činil wuly jeho Jan 4, 34, muzem possumus Mat. 20,23, w dul upadnú Mat. 15, 14; atd. Změna všecka – ó v uo a dále v ů – vykonala se během stol. XIV až XVI. Rozumí se samo sebou, že přechody nebyly náhlé, nýbrž tvar s hláskou starší měl na začátku změny převahu, ale časem podléhal víc a více, až zanikl; celkem má ó převahu ve stol. XIV, uo v XV a ů v XVItém, od XVII pak jest ustálen způsob nč.

Také to se rozumí, že změna dříve pronikla v jazyku mluveném, než se nám obráží v písmě. Na př. psané uo drželo se ještě, když výslovnost již byla přešla k ů. Svědkem tomu jest Optat 1533, který psaní uo zavrhuje, poněvadž by prý „podle takového psaní v mluvení muselo býti divné aust křivení“, a odporoučí psáti ú; a jiné svědectví, že vyslovování ů bylo značně rozšířeno již v stol. XV a ovšem i v XVI, jest ve zvratné analogii, podle které také vlastní ú literami uo nebo dokonce uow se psává, na př. neodſtupuoy Comest. 119ᵇ, neodſtupuoyte t. 111ᵇ a j. (často v Comest.), jenž ſluol Mill. 48ᵇ (t. j. slúl), tuoz ſtranu t. 30ᵃ (túž), kteruoz věc t. 30ᵇ, buoynoſt NRada 707, waruog ſe Hořek. 13ᵇ a j., Figuoru Háj. herb. 161ᵃ, luona (měsíc) VelKal. 57, Juody t. 297 a j., čest andielſkuow EvOl. 12 a j., z obuow ſtran Mill. 40ᵃ (obú), neſſuow t. 42ᵇ (t. j. nesú, 3. plur.), mohuow t. 26ᵃ (o tom srov. § 198).

d) Stav nynější. V Čechách je všude ů; tvary sova-sůva atp. jsou duplikáty s rozdílnou kvantitou, sova atd. není odchylkou od pravidla. Na Moravě a ve Slezsku je dílem ó, na př. mój, tvój, dvór, vóz, pójdzem BartD. 40 (hrozenk.), nehledíc ke krátkému plur. dat. -om, chłapom, oknom, nožom, polom, psaňom atd. t. 17 (zlin.), 41 (uh.-slov.), 66 (valaš.), 82 (stran.), 92 (keleck.) a j.; dílem uo v různých odstínech, totiž jako , na př. kvóň (= stč. kuoň), kvórka BartD. 41 (hrozenk.), nebo jako , na př. muój, dvuór, vuóz t. 43 (březovsk., prý „zřetelná dvojhláska “), nebo jako vuó (po k, t, r), na př. kvuón (sic, = kůň), stvuóu (= stůl) t. 46 (lhoteck.), nebo prosté uo, na př. nuož, kuoň, stuol, bratruov, muoj,

X
 
logo ÚJČCopyright © 2006–2021, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2021, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2021, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 14 lety, 10 měsíci a 7 dny; verze dat: 1.1.18
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projekty č. LM2018101
(LINDAT/CLARIAH-CZ) a LM2015081 (RIDICS).