[136]číslo strany tisku121. Dialekticky mění se ej v ėj, kdež ė znamená hlásku mezi e a i. Děje se tak vlivem následujícího -j, assimilací. Assimilace je místy té míry, že ėj zní téměř nebo docela jako ij (yj), í (ý). Tak zejména v nář. mor. dolském zní ej v zavołej, neutrácej, nejlepší atd. „mezi ej a ij“ BartD. 52; tutéž transkribováno ėj v slabikách tvrdých literou ý, v měkkých literou í: z tý bíłý husi, dý mně grýcar, nezývý, pomáhý Pámbů, podívý sa, zavołý, zazpívýte, nýlepší, nýpěkníši, teplíši, złodí (zloděj) t. 51 a 53.
V Čechách je to známo v nářečí chodském. Tu zní vėjce, nėjsem, vėjdu, vėjmeno skoro jako vyjce, nyjsem, vyjdu, vyjmeno, rovnėj (impt. a adjekt. m. rovný) skoro jako rovnyj, a rovněž tak impt. dėj, dělėj atd., adj. stejný ob. stejnej zní stėjněj, superl. nėjstėjňėjší skoro jako nyjstyjňijší; impt. svážėj jako svážij, nehurážėj jako nehurážij, a klėj, klėjte jako klí, klíte, a rovněž tak sėj-sí, sėjte-síte, přėj-pří, přėjte-příte atp., odtud pak jest -i- také v různoslabičném -e-j- v praes. klije, sije atp. za ob. kleje, seje atd., chod. 35. Tvrdí se, že chodské ėj zní úplně jako yj, ale při bedlivém poslouchání zdálo se mi přece, že znění ėj, jest jiné, než které rozumíme psaným yj; nesmíme se másti tím, že chodské dėj a kryj má dvojhlásku znění zcela stejného, neboť chodské kryj není původní, nýbrž z ob. krej, přešlého v krėj, a dvojhláska v chod. dėj a krėj psaném kryj musí zníti stejně, poněvadž je skutečně stejná. Jinde myslím, že stejnost ėj-yj není úplná, ale rozdíl jest ovšem velmi malý. Čisté ej má chodština v dial. tejď, (teď), sejď (seď) chod. 35; a od toho liší se znění ėj velmi značně.
Změnu takovou nalézáme také v některých textech starých. Na př. v AlxV. je ve sklonění vzorů ta, dobrá pravidelný rozdíl mezi sing. gen. té, dobré a dat. lok. téj, dobréj. Za téj, dobréj bývá tu častěji také tý, dobrý. Úžením, jako je v nč. dobré ob. dobrý atd., změny té vykládati nelze, poněvadž úžení v AlxV. ještě neproniká a na př. nikdy sing. gen. fem. tý, dobrý (m. té, dobré) se nevyskytuje. Zbývá tu tedy jen výklad, že -éj se změnilo v –ė´j a toto v -í (n. -ý). Doklady z AlxV.: w ty ſtranye 613, w ty rotě 1637, na 'ny ſtranye 2289, na gedny horzye 681, při gedny horzye 1291, y wgedny čsti 1960, ſwy hospodě 445, na ſwy hlavě 894, k rzyeczky zemi 314, ktery (bohyni) 748, kazdy ranye 1464, (k) kazdy sěči 1671, w zemy rzyeczky 69, ve čsti ſweczky 70, w taky mysli 458, w hedbawny vlně 1236, po lewy ſtranye 1663. Mnohé takové doklady jsou také jinde na př. na hoře ſwaty Hod. 22ᵇ, po maly chvíli t. 40ᵃ, my duši t. 76ᵇ, ſwy duši t. 66ᵇ, k ſwy milosti t. 87ᵃ, w ſwy kráse t. 44ᵃ, po ſwy vóli t. 66ᵇ a j. (často v Hod.), k ſwy matcě ML. 118ᵇ, na ſkrowny potřebě BrigF. 118, w kteryzto oboře Mill. 49ᵇ atd.
O změně e-ė mimo ej v. § 132.
![[136]číslo strany tisku](/moduly/literatura/obrazy/GbHistMluvnI/00148.jpg){kind=link}