Gebauer, Jan: Historická mluvnice jazyka českého, Díl I, Hláskosloví

Gebauer, Jan. Historická mluvnice jazyka českého, Díl I, Hláskosloví. Praha, 1963.
<<<<<210211212213214215216217218>>>>>
Zobrazit ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

psej dni, nečej husi, očej (očí, gen.), očejm (dat.), pl. gen. našejch husej; (našich husí, zdlouž. naších), mojejch kozej (mojích kozí, dial. m. mých koz), ve Stříbrnicejch, skočejm (skočím), udeřejš sa (udeříš), pršej; (prší), nosejme (nosíme), klečejte (klečíte) atd., BartD. 52. V nář. keleckém je totéž, ale jen v slabikách kmenových, nikoli v ohýbacích, a zřídka v zúžených; na př. lejbiť, pacholejk, knoflejk, obilejčko, psejk, vozejk, dvacejtka, Meziřejč, přejtel, přejkopa, přejstodolek atd., BartD. 92. Že se tak – ėj místo í(i) atd. – vyslovovalo místy již v moravštině starší, toho doklady jsou v EvOl.: ſkrze gey (t. nemoc, m. jí, a toto zdlouž., m. ji) 238ᵇ, hlas rzkuczyei (m. řkúcí) 215ᵃ, (sukně) czyey bude 264ᵇ, ſkrze cztenyey 171ᵇ (m. čtení, zúž.), ſkrze oſwyczenyey t., držte danyey (= ustanovení) 167ᵇ, krev má jest pitiei 423ᵇ, bez przeſtawanyey 173ᵃ, pán dnyey 297ᵇ (pl. gen.), počátek boleſtyei 324ᵃ z moci temnoſtyey 165ᵃ, záloh zemyey 149ᵃ zástup lydyey 180ᵃ ač nenawydyey vás svět 153ᵇ (m. nenávidí), (on) druhého potupyei 288ᵃ, království nebeské násilé trpyei 207ᵇ, dyey k ňemu žena 233ᵃ (m. dí), když gedyei 231ᵇ (m. jedí, zúž.), (on) gyei a pyey 217ᵇ (jí a pí), ktož gyei mé tělo a piey mú krev 243ᵃ, zda nenyey tento 179ᵃ (m. není), nynyey poslúchajte mne 188ᵃ (nyní) atd.; doklady pro stol. XVI jsou: pacholeyk (m. -lík) a čeystey (m. čistý) Blah. 338, z Holeyče (m. Holíče) Háj. herb. předml. XVIᵇ. – Sem ovšem nepatří ob. cizej, ryzej, 3. plur. vozej, nosej atd.; adj. cizí, ryzí přejala se dialekticky do druhu dobrý, a 3. pl. vozej, nosej atp. jsou novotvary podle umějí, sázejí, -ěj' v. § 175.

5. Konečné nalézáme v případech sem patřících jen e, é – někdy i „poloviční“ a – místo i, í, a nalézáme to i po souhláskách jiných, mimo nahoře jmenované. V nářečí hanáckém bývá e, é m. i, í podle příkladů v Šemb. Dial. 47 po souhláskách sykavých a l, ř, na př. žeto (žito), šedit (šiditi), šeroké, včel, leška, kopřeva, nepřešil (nepřišel); sela (síla, spolu zkráceno), lepa (lípa), sleva (slíva); čést (čísti), počétat, křéž, přéloha (příloha), přéjem atd.; vedle toho zůstává i: milé, pilné, travička, misto (zkrác.), vira, dil atd. Podobné změněno í v é v nářečí dolnobečevském (Bartocha, Listy filol. 1891, 421–422 a Šemb. 52): v zémě (v zimě, v zímě), vozék, nosék psék, ľesék cétiť, mžékať, žédło, nožék, pršé, těšém se, košék, čétať (počítati), ľéčiť (líčiti, bíliti), bľéž, koľék, rohľék, špendľék, včeľén, kľén, ľésti (listí, spolu změna kvantity), křéž, křédło, přékaz, přéłoha, přéjem atd.; někdy také krátké i změněno v e: šerší (vedle široké, podobně v nář. dolském BartD. 55), malena. V nářečí horském bývá tato změna krom toho také po ň, ď, ť a též po retnicíeh, na př. zema (zima), selné (silný), cétim, žedi (židé), Češe (Češi), skočeť, přešil (přišel), nosele (nosili, robeť (robiti), napraveť, v zlostě Šemb. 42 a 43. V témže nářečí je místy až „poloviční a“ za i: sa (si), ťa (ti), třa (tři), zama (zima), ve Skal’ca (v Skalici), do Želeťac Šemb. 43; zajisté má se tím rozuměti

 
logo ÚJČCopyright © 2006–2021, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2021, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2021, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 14 lety, 8 měsíci a 17 dny; verze dat: 1.1.18
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projekty č. LM2018101
(LINDAT/CLARIAH-CZ) a LM2015081 (RIDICS).