Pán náš Ježíš Kristus. To dřevo má rozsazeno býti v srdce člověčí, aby na srdci měl ustavičnú mysl nebo pamět umučení božího. Na tom dřevě ženy tři člověčí zavěšeny bývají, o nichž svatý Jan dí v své kanonice; totižto pýcha života, žádost těla a žádost očí. Nebo člověk sa na tomto světě, jako tři ženy sobě přijímá: jedna dcera těla, jenž slove rozkoš, druhá dcera jest světa, jenž slove žádost lakomství, třetí dcera jest ďáblova, jenž slove pýcha. Ale když hříšný z boží milosti Ducha svatého navštívením přidrží se pokání, zpovědi a dosti učinění, tyto tři ženy, majíce své vuole, samy se zavěsí: žádost lakomá zavěšuje se provazem, štědrými almužnami; pejcha zavěšuje se provazem pokory; rozkoš tělesná zavěšuje se provazem, posty a čistotú. Ale tento súsed, totižto Arius, jenž žádal od svého súseda rózku; rózka jest každý dobrý křesťan, jenž vší snažností má žádati i hledati těch ruozk netoliko sobě, ale každému svému bližnímu, aby se ty ženy zavěsily, to jest pejcha, lakomstvo, smilstvo. Ale kmotr, jenž plakal těchto žen, jest každý hříšný a hubený a biedný člověk, jenž více tělo a ty věci, kteréž sú tělesné, miluje, než ty věci, kteréž sú k duši. Však tak móž ještě skrze dobrého súseda naveden býti, to jest skrze múdrého zpovědlníka nebo kazatele, že těch žen nebude želeti proto, že je ztratil, ale více, že [se]text doplněný editorem[15]doplněno podle rkp. GestaB, GestaU s nimi kdy oddával.
O dvú synú
Čte se také, že Pipinus kraloval v římském městě, jenž sobě některakú pěknú děvečku usnúbil a s ní přebýval. Jenž počela od něho a porodila syna, ale na porodu umřela jest a dietě živo zuostalo. Pojal potom jinú a z té opět měl druhého syna. A oba syny, totižto prvého i druhého, dal ku pokrmu do dalekých vlastí. A ta oba syny biešta k sobě podobná. Ale když dlúhý čas tam byli, mátě druhého syna řekla, aby syna svého mohla viděti. Král jí toho povolil a poslal posla po oba syny. Ale když přijeli, tak biešta k sobě ovšem k sobě podobna, že mátě nemohla poznati, který by její syn byl. Častokrát pilně ztazováše na královi, který by její syn byl. Ale král jí ukázati nechtěl. Ona to uslyševši i jala se hořce plakati. Když to král uzřel, řekl jí: „Neroď plakati, tento jest syn tvój.“ A ukázal jí syna, jehož první
