po těch třech z králového semene čtvrtého syna počala, porodila i odchovala. Ale přihodilo se, že král skonal své dni, s tohoto světa snide a v královém hrobě pochován bieše. Tehdy ihned po jeho smrti čtyři synové napřed jmenovaní jali se o království krikovati, který by z nich měl kralovati. V tu dobu rytíř některaký starý, někdy mrtvého krále tajník nebo tajná rada zvláštie, knížatóm a rytířóm toho království takto vece: „Poslúchajte rady mé! Hodné jest vám, aby tělo pochované královo z hrobu ven vyňato bylo a z těch čtyř synóv každý lučiště a střelu aby hotovu v svú rukú měli. A kterýžkoli z nich tělo svého mrtvého otce hlúbe zastřelí, bude králem nad jinými.“ Ta rada se všem slíbila, tak že krále z hrobu vyňali a k jednomu dřevu přivázali. Tedy prvý syn střelu svú střelil v pravú ruku; těžce ranil otce. Protož jakožto dědic jediný a pán království toho velebíše se. Ale druhý zatočiv střelu, bliz od ust střelil. Protož nad prvého království sobě připisováše. Ale třetí srdce královo svú střelú prostřelil, jenž mníše, by proto před svými bratry beze všeho kriku měl království jistě obdržeti. Ale čtvrtý, najmlazší a pravý syn, když přistúpil k tělu otce svého, těžce vzdechl a hlasem velikým a žalostivým takto řekl: „Buoh toho nedaj, bych já tělo otce svého živého nebo mrtvého ranil!“ I jal se celovati jeho. Uzřevše to knížata i vešken lid toho království, mládence zdvihše jakožto pravého dědice a pána toho království, na místo otcovo jej posadili, a oni tří všeho duostojenství i vší cti se zbavili.
Najmilejší! Tento král múdrý i bohatý znamenává krále nad králi, totižto Krista, Pána našeho, jenž člověcké přirození zvláštie milostí sobě přitovařišil, kteréžto přirození potom jalo se smilniti, po ložích cizích chodě, milost božskú zavrhlo. Tři syny z cizoložstva porodila, totižto z cizoložstva pohany, židy a kacéře. Z nichžto prvý ranil krále v ruku, když milého našeho Pána Jezukrista naučení pohan zavrhl a své sluhy k němu poslal, rozličnými ranami k smrti jeho ranil. Druhý syn, totižto žid, krále nad králi prostřelil v usta, když řekli: „Poďte, zbíme jeho jazykem.“ Také když sú jej napájeli žlučí a octem. Třetí syn najnevěrnější, totižto kacéř, svrchovaného
