žena porodila. Ona to uslyševši vzradovala se a všecku pilnost na toho syna vzložila, aby dobře chován byl; o jejím jako nic nedbala, jenž bieše vlastní její syn. Ale král, když to uzřel, řekl k ní: „I co činíš? Bez pochybení oklamal sem tě; totoť jest, jehož s’ to porodila.“ Ona když tomu porozuměla, ihned se toho držela a jiným pohrzela. Opět král uzřev to řekl k ní: „Ještěť sem tě oklamal; tento nýní syn tvój, ale jeden z těch.“ Ale vece ona: „Proč tak se mnú činíš? Ukaž mi a pověz mi pravdu, prosím tebe!“ A on vece: „Nechci proto, bychť byl pravdu pověděl, jednoho by chtěla milovati a druhého nenáviděti, jenž není podobné, neb sta oba má syny. A protož chci, aby oba milována byla rovně i o nich starost byla, kdyžť k dorostlým letóm přijdú, tehdyť tobě pravdu povím a bude se tvé srdce radovati.“ A tak se stalo, že ta jistá mátě obú synú dobře chovala, dokudž pravdy nezvěděla.
Najmilejší! Tento král jest Pán náš Ježíš Kristus. Ale dva syny jeho sú zvolení a zavržení. Mátě jest cérkev svatá. Protož Kristus nechce, aby mátě cierkev svatá věděla, který syn jest zvolený a který zavržený, ale aby oba chována byla v dokonalé lásce. Nebo, by věděla cérkev svatá, tehdy jednoho více by milovala a druhého nenáviděla, a tak by nebyl pokoj ani sjednání v cérkvi svaté. Ale v súdný den tu zvíme, kteří sú zvolení a kteří sú zavržení. Protož snažme se, abychom byli synové zvolení a ne zavržení, Boha milujíc nade všecky a svého bližnieho jako sami se.
Praví Saturnus, že Diogenes ten mudřec tak byl u veliké chudobě, že jedinkú kád měl za svój dóm, kterúžto kád zřídlem obracováše vždy k slunci. Jenž sedieše, král Veliký Alexander s svými rytíři i s svú čeledí přistúpil k němu; neb o něm mnoho slýchal, že by dokonaný byl ve mnohých skutcích, a zvláště že v chudobě dobrovolně přebýváše. I řekl jemu král Alexander, aby prosil od něho, což by se jemu líbilo, že by jemu chtěl dáti. Vece jemu Diogenes i těm všem, ktož stojíchu mezi ním a sluncem: „[…]text doplněný editorem {Odstupte a nestůjte mezi mnú a sluncem}meziřádkový přípisek soudobou rukou; * přípisek prvního černého korektora a na tom dosti mám.“ A tak Alexander s svými odstúpil, a jenž bieše všecky národy přemohl, od toho chudého přemožen byl.
